MONUDET > články

Valná hromada Sdružení pro stavebně-historický průzkum konaná dne 1.2.2007

Toto jsou osobní poznámky a postřehy účastníka. Hutný a obsažný zápis je na webu Sdružení.

Letošní výroční valná hromada probíhala v mnohem pracovnějším duchu, než jak tomu bylo loni (viz texty na http://www.svornik.cz/). Tehdy totiž byl i obor SHP ovlivněn radikálními změnami, které vyplývaly z rázně prováděných zásahů do obsazení vedoucích funkcí i do systému organizace státní památkové péče, započatých v prosinci 2005. Před rokem bylo nakonec třeba k hledání postoje SPSHP svolat ještě mimořádnou valnou hromadu. Také letos ovšem bylo třeba se vyrovnat s některými novými okolnostmi, zejména s otázkou, jak bude zpracovávání SHP ovlivněno novým stavebním zákonem.

Zasedání zahájil a řídil starosta SPSHP Jiří Bláha, účastníky uvítal Karel Ksandr (který díky svému přesunu do další muzejní instituce, Národního muzea v Praze, mohl k příznivému průběhu jednání opět přispět zprostředkováním důstojné zasedací místnosti). Nechyběly různé administrativní a ekonomické zprávy.

Samozřejmě se dostalo i na přípravy letošní oborové konference (5.-8.6.2007 v Litomyšli), o nichž informoval odborný garant konference František R. Václavík (ÚOP NPÚ v Pardubicích – toto pracoviště se podílí na pořádání konference).

Martin Ebel se vyjádřil k těžkostem při financování sborníku z minulé konference sdružení. Jiří Bláha zdůraznil význam sborníku pro zviditelnění nevelkého výzkumného oboru, významného pro zacházení s celým historickým stavebním fondem.

Jan Anderle poukázal na to, že se sdružení podílelo také na pořádání loňské konference Dějiny staveb v Nečtinách, a pozval na letošní ročník.

Účastníky pozdravil také přítomný generální ředitel NPÚ Pavel Jerie. Zdůraznil potřebu zajišťovat akutní průzkumnou činnost při rychlé přípravě oprav, ale také v průběhu zásahů. Rovněž by měl být vytvořen snadno dostupný zdroj informací o již existujících elaborátech. Hlavní konzervátor NPÚ Josef Štulc zdůraznil těsnou souvislost ochrany památek s jejich poznáváním, tradovanou od samých počátků úřední ochrany památek.

Jak navázal Jiří Bláha, je dnes potřebné ve shodě mezi sdružením a NPÚ prosazovat realizaci SHP na základě většího důrazu, který na něj klade nový stavební zákon. Na tuto problematiku pak reagovala řada diskutujících. Zdá se, že v současné době je situace pro SHP relativně slibná právě tím, že by se mohl stát nepominutelnou podmínkou povolení úprav památek podle stavebního zákona.

Bylo poukazováno na to, že zatím není odborná i laická veřejnost dostatečně seznámena s významem SHP. Opět se také projevily rozdíly v názoru na to, zda by mělo nějaký smysl, kdyby zpracovatelé SHP byli vybavováni nějakými licencemi.

Petr Macek krátce seznámil s činností oddělení SHP na ÚP NPÚ. Specialisté tam především ověřují metody při praktických realizacích SHP.

Zdůraznil, že ve vyhlášce o dokumentaci staveb je požadován SHP památky, přičemž z dikce může vyplývat, že by SHP měl být realizován i u každého objektu v památkové zóně či v ochranném pásmu. Podotkl, že to by vedlo k tak masovému nárůstu akcí SHP, že by nebylo vůbec možné jednak potřebě vyhovět, jednak zajistit náležitou kvalitu. Proto navrhl zabývat se vypracováním metodiky pro "zkrácený" či "dílčí" SHP např. takové části památky, které se reálně zamýšlené opravy dotknou. K tomu samozřejmě bylo namítnuto, že bez úplného poznání nelze kvalifikovaně izolované části památky posoudit. Bylo tedy dohodnuto, že se bude třeba k těmto otázkám vrátit na jednání nějaké pracovní skupiny. Ta by měla také vypracovat definici SHP, která by měla obecnější platnost, než specificky orientovaná metodika Standardního SHP. Realizace a autorita SSHP je spíše výsledkem tradice a konsensu, než předepsané metody a formy.

V diskusi se také opět mluvilo o problémech posuzování kvality elaborátů SHP. Řadě členů jsou známé příklady nekvalitních či nekorektních průzkumů, jejichž následkem dochází k poškozování či likvidaci památek. Proto se hovořilo o obnovení funkce komise k posuzování kvality elaborátů SHP, jak byla jmenována v metodice Standardního stavebně-historického průzkumu. Petr Macek poukázal na to, že o posudky zatím nebyl velký zájem a zdůraznil, že po domluvě jsou příslušní odborníci v ÚP NPÚ k dispozici.

Rovněž se uvažovalo o možném vytváření stručných stavebně-historických posudků, které by nevyžadovaly připojení komplexního analytického aparátu a rozsáhlé dokumentace. Přitom byla realisticky připomenuta (často přehlížená) skutečnost, že v obsáhlých, komplikovaných a nedostatečně a nejednotně strukturovaných textech je těžké se vyznat, je nesnadné je i po soustředěném přečtení smysluplně užívat při projekční přípravě velmi různorodých prvků (např. detailního zpracování povrchu omítek, trasování elektroinstalací). [Svého času jsem proto předkládal návrhy na korekce a v praxi ověřoval uspořádání elaborátu tak, aby např. v úvodní části byly obsaženy spíše jakési závěry tak, aby vlastní elaborát byl důvodovou zprávou k těmto závěrům. Proto také např. byl popis prvků památky (bez ohledu na "hodnotné" či "škodlivé" prvky, neboť všechny byly považovány za historickou součást) veden v podobě tabulky nebo obdobným postupem, s tím, že u každého prvku byla uvedena jeho hodnota, význam, stáří a doporučený způsob ošetření, jakož i další doporučené průzkumy prvku, případně byly připojeny odkazy na dokumentaci a na text analytické části elaborátu. Tak je možné bez hledání ověřit související problémy, je možné specificky k danému prvku provést z hlediska památkáře nebo projektanta korekce doporučení, či dokonce bez problémů doplňovat v průběhu nějakého zásahu nově zjištěné prvky do komplexního výčtu. Vzniká tak otevřený systém, který umožňuje i dílčí průzkumy navazovat nebo potřebné části hodnotit na vyšším stupni podrobnosti/přesnosti. Pokusil jsem se také o návrh charakteristik jednotlivých stupňů podrobnosti.]

Jiří Bláha zdůraznil, že je třeba předložit nějaký orientační nástroj pro památkáře, který by jim umožnil efektivně rozhodovat o tom, kdy stačí dílčí či méně podrobný průzkum, kdy je nutný "komplexní" průzkum. V některých situacích je podrobná dokumentace těsně před zásahem důležitější. Nezáleží totiž jen na hodnotě památky, ale také na charakteru zamýšlených zásahů. Navrhl zvážit zpracování metodického materiálu. [Ten by asi mohl a měl navazovat na metodiky SHP, OPD, Předprojektové přípravy a projektové dokumentace..., specializované metodiky pro okna a dveře atd., vesměs dostupné na http://www.npu.cz/prur/download/.]

Petr Macek rovněž předpokládá, že v řadě případů může mít stručný dokument větší dopad než sáhodlouhý elaborát. V takovém případě jsou však nároky na odbornost zpracovatele ještě větší!

Jiří Varhaník podotkl, že vyhláška ke stavebnímu zákonu nepředstavuje až tak převratnou změnu. Většinu průzkumných prací bylo možné vyžadovat již podle dřívějších předpisů (včetně PZ). Ve vyhlášce o dokumentaci staveb je velká pozornost věnována "měřítkům" výkresů památek. Zde je tedy možné požadovat takovou přesnost, aby byly potřebné podrobnosti zaznamenány. Dosud velmi často úroveň plánové dokumentace neodpovídá požadované přesnosti (to je často zjišťováno i při využití dokumentace jako podkladu pro SHP).

Jan Anderle však varoval před vydáním podnětu v tomu smyslu, že nějaké parametry dokumentace jsou "dostatečné", neboť toho by bylo velmi často zneužito. Je třeba při zpracování dokumentace vědět, co je předmětem dokumentace – jinak nelze realizovat analytickou práci. To nakonec platí i pro pořizování fotodokumentace při výběru záběrů. [To je ovšem problém související i s "procesem" zkoumání, neboť jen těžko se lze vyhnout tomu, že je třeba některý detailní snímek nebo záběr z jiného, výstižnějšího úhlu pořídit dodatečně. Ne každou skutečnost je možné "napoprvé" posoudit s konečnou platností.] Obecně by se nemělo prohlašovat, že lze SSHP nahradit něčím jednodušším.

V další diskusi (Petr Macek, Vladislav Razím, Jiří Varhaník, Jiří Bláha, Tomáš Durdík, Michael Rykl) v zásadě vznikla shoda o tom, že je nutné vypracovat a aktivně předložit definici SHP a tím mu zajistit závažnost a nepominutelnost. Mělo by být kodifikováno, co je součástí SHP, jaké jsou charakteristiky jeho výsledků. Jinak nebude možné vyloučit nekvalitní produkty, stejně jako nebude možné investora přimět, aby hradil z jeho pohledu nadměrně podrobný výstup. Definice je potřebná také proto, že je nutné připustit možnost dílčího průzkumu (podle diskutujících nikoliv "částečného" – i když v tomto smyslu nelze na rozdíl významu těchto výrazů mnoho spoléhat). Např., pokud dochází k výměně krytiny či oken, lze těžko odůvodněně požadovat komplexní SHP včetně sklepů. Přesto jde o velmi citlivou otázku, která bude předmětem dalších diskusí.

Pavel Jerie upozornil, že je třeba bedlivě přečíst metodiku SSHP, v níž jsou různé hledané specifikace uvedeny. Žádná další upřesnění neodpomohou tendenčním zpracováním.

Dále se ještě poukazovalo např. na problémy s využitím obsáhlých elaborátů v praxi (např. elaborát nemusí umožnit správné využití zúčastněnými profesemi – projektant, statik, restaurátor). Na druhé straně se znovu zdůraznilo (Petr Macek), že závěry SHP musejí být založeny na komplexním objektivním poznání, dosaženém bez ohledu na konkrétní potřeby, pro něž bude elaborát využit. Investor by se spokojil se SHP jen části objektu a v dalších fázích opravy by již potřebný průzkum neobstaral (František Václavík). Pokud by se zpracovával dílčí SHP, musel by požadovanou úroveň podrobnosti/přesnosti/komplexnosti stanovit příslušný pracovník NPÚ (Jan Veselý). Ve skutečnosti o stanovených podmínkách rozhoduje pověřená obec (Jan Pešta), která nemusí požadavky NPÚ respektovat. Odbornou úroveň však nelze ponechat na libovůli úřadu, metodickou úroveň má zajišťovat NPÚ (Michael Rykl).

Pracovníky úřadů lze školit, i když zatím jsou i zkušenosti, že se o přednášky mnoho nezajímají.

Sdružení by rovněž mělo vypracovat nabídku odborného přispění, servisu (Petr Macek).

Pro úřady by měl být NPÚ vypracován oběžník, který by upozorňoval, že vyhlášce o dokumentaci staveb odpovídá SHP dle metodiky (Jiří Varhaník).

Michal Panáček seznámil s poznatky z exkurze v Polsku, v instituci pro výzkumy a dokumentaci památek (KOBIDZ), vybavené značnými kapacitami i nákladnou technikou. [Lze říci, že koncepce dokumentace památek v Polsku navazovala jednak na předválečnou praxi zejména ve Slezsku, ale hlavně se rozvinula při záchranné dokumentaci ohromného množství památek poničených za 2. světové války.]

Neúnavný iniciátor a organizátor Martin Ebel seznámil s přípravami Národního technického muzea na zřízení depozitáře stavebních prvků v bývalých hospodářských budovách kláštera v Plasích, ve spolupráci s plzeňským ÚOP NPÚ. V následujících letech by se měly stavebně upravovat budovy, pokud se ovšem naplní předběžné přísliby podpory ze zdrojů EU. Záměrem je konzultovat náplň sbírky se členy sdružení.

Debatovalo se o tom, že poněkud excentrická poloha Plas v území republiky přímo volá po tom, aby vznikly srovnatelné sbírky a školicí centra řemesel i v jiných místech. Lucie Augustinková sdělila, že ÚOP v Ostravě plánuje takovou sbírku v dole Michal.

S obdivem bylo komentováno pojetí nevelkého muzea stavebních dějin a řemesel v Českém Krumlově (poznámka o publikaci). Byl předložen návrh uspořádat v tomto muzeu příští výjezdní zasedání sdružení.

Byly proneseny některé podněty, např. aby zpracovatelé SHP vydávali na webu informace (teze) o dokončovaných akcích tak, aby existovala efektivní komunikace v oboru (která se zatím v zásadě omezuje na vybrané články v několika málo odborných časopisech nebo sbornících)

Podobně jako byl vysloven námět k předkládání stručných zpráv o dokončovaných výzkumech na webu sdružení, lze rovněž vyzvat ke zvážení publikace kompletních elaborátů nebo jejich vybraných částí.

Návrhy, které nyní nezazněly, ale lze je snad je lze zopakovat:

 © Jan SOMMER, 2007


Citace:
Jan SOMMER: Valná hromada Sdružení pro stavebně-historický průzkum konaná dne 1.2.2007
on-line: http://sweb.cz/monudet/monudetclanky/monudetclanek070213vhspshp.htm
od 13.2.2007.

MONUDET > články