Dušan FOLTÝN, Miroslav KOVÁŘ: Ke stavebním dějinám proboštství sv. Martina v Kouřimi v období rané gotiky, in: Památky středních Čech, roč. 20, 2006, č. 1, s. 1-8.
V Čechách během staletí zanikla řada významných církevních staveb. Ze středověkých klášterů zmizela většina. Pro zkoumání dějin stavitelství proto mají velký význam všechny pozůstatky, v neposlední řadě i ty, které jsou shromažďovány v muzejních depozitářích, odhalovány při archeologických výzkumech či stavebně-historických průzkumech. Přes svůj nezadatelný význam stojí tyto soubory zatím stranou soustřednějšího zájmu. Jejich hodnocení je koneckonců možné většinou jen po přesném proměření, takže není zájem s nimi pracovat v obvyklých "příbězích dějin umění". Přesto se jim v posledních letech začíná několik odborníků věnovat. Za klasika mezi nimi dnes již můžeme označit Miroslava Kováře. Ten ze svých systematických výzkumů nyní předkládá článek o fragmentech zaniklého proboštství cisterciáků v Kouřimi. Z hlediska čtenářů je samozřejmě přínosem, že se jim díky spojení dvojice autorů dostává do ruky také rešerše historických listinných zpráv o zaniklé památce, byť výpověď listin i literatury je tentokrát značně chudá ve srovnání s hmotnými relikty, byť se jedná jen o zlomky architektonického členění.
M. Kovářovi se podařilo zřejmě dosti výstižně identifikovat dobu výstavby proboštství, již zařadil před polovinu 13. století, i když vzhledem k možnému slohovému opožďování nevylučuje ani počátek třetí čtvrtiny století. Zřejmě se tedy jednalo o stejné období, v němž vznikaly i hlavní části městského kostela sv. Štěpána. (Nelze ovšem zapomínat na to, že vznik většiny významných staveb doby Václava I. a Přemysla Otakara II. není dobře doložen a datace na základě slohového zařazení stále velmi kolísají.)
Jestliže tedy k textu není prakticky co dodat, dovolím si pár poznámek ke způsobu prezentace grafických příloh článku, ovšem velmi početných a přínosných! Tyto nákresy a fotografie lze ocenit, neboť tak je rozšířen srovnávací materiál ke studiu. Jen bych rád věděl, k čemu má posloužit na obr. 4 a 5 opakování řady pečlivě změřených profilů, když se zjevně ve většině případů jedná o jeden a týž profil. Prezentované profily sice svědčí o nějakých větších či menších odchylkách mezi jednotlivými příklady, ale pro ilustraci článku by velmi pravděpodobně bylo vhodnější, kdyby se vystačilo se dvěma či třemi profily ve větším měřítku. Ale třeba bude možné se domluvit na publikaci vybraných precizních dokumentací v připravovaném katalogu, protože konec konců dosavadní "systém" publikace podobných souborů, který vede k rozptylování pořizovaných nákresů do několika desítek časopisů i sborníků, často dostupných jen velmi obtížně, nelze považovat za vhodný a perspektivní!
Kresby fragmentu hlavice na obr. 6 jsou velice precizní, prakticky vzorné. Ovšem vyvolávají otázku, ve kterých případech budou jaké způsoby dokumentace vhodné. Na podobné kresbě je totiž jen za cenu extrémní disponovanosti a zkušenosti kreslíře zachytit povrchové kvality. Zejména se jedná o rozdíly mezi částmi povrchu dobře zachovanými, erodovanými, obroušenými, olámanými atd. To je velmi nesnadné a je velmi těžké dosáhnout výpovědní hodnoty, která by se srovnávala s dobře nasvětlenou fotografií. Osobně tedy považuji za optimální kombinovat precizní nárys, který umožní sledovat některé proporční či metrické vztahy, s kvalitně provedenou fotografií, případně s více snímky při osvětlení z různých směrů. Totiž právě u takovýchto zlomků jsou většinou i zachované úseky původního povrchu tak poškozené, že se většina práce kreslíře spotřebuje na informačně vlastně dosti chudé poškozené povrchy. Velmi často jsou lépe zachované úseky původního povrchu jen v prohlubních a v zářezech modelace. Fotografii by ovšem bylo možné doplnit např. liniovou překresbou se schematickým vyznačením "kvalit" (co je původní, co odřené, co odlomené). Je to podle mého vhodnější, než kvůli tomu provádět nějaké složité měření. Vhodné jsou i rekonstrukční kresby, u nichž by ovšem mělo být (např. různými čarami) rozlišeno, co je doloženo jako zachovaná část prvku a co bylo doplněno spolehlivě, a co hypoteticky. Výpovědní hodnota řezu fragmentem hlavice (obr. 6c) je dosti relativní.
Některé fotografie jsou vzorné a vysoce profesionální (bylo by možné si přát již jediné, aby v záběru bylo měřítko), jiné jsou však použitelné především jako příklad toho, co může způsobit mechanické využití zplošťujícího světla blesku montovaného do fotoaparátu (např. obr. 9). Přesto právě na takovém snímku poznáme doklad evidentně špičkové kvality zaniklé architektury proboštství. Fragment na obr. 9 zřejmě skutečně patří meziokennímu prutu kružbového okna, resp. oddělujícího dvě zřejmě dosti rozměrná "sdružená" okna. Podle zakřivení prutů totiž lze odhadovat, že šlo o dvě dvoudílná okna. Nad nimi ve "cviklu" mohl být např. velký kruh. Okna tohoto druhu u nás nepochybně byla spíše ojedinělá.
Hlavice přípory na obr. 8 nejspíše pochází z ostění portálu, kde sousední vyžlabená hrana ústupku pod římsou končila lístkovitým "drápkem". Hlavice na obr. 7 původně zřejmě s dvěma etážemi palmetových listů a propletených stonků je vysoce kvalitní.
Ze snímku na obr. 11 skutečně není dobře zřejmé, jak drápkovité zakončení profilace žebra vyhlíží. Pokud je skutečně nesymetrické, jak se může asi zdát, je to nepochybně rovněž méně častý úkaz, který stojí za pozornost a může se stát předmětem bližšího srovnávání. Samozřejmě i žebro s plasticky provedenými křížky (obr. 6) stojí za pozornost.
Článek je tedy nepochybným přínosem k poznání raně gotické architektury v Čechách. A z hlediska prezentace nákresů a fotografií rovněž stojí za pozornost jako příklad metodického přístupu.
© Jan SOMMER, 2006
Citace:
Jan SOMMER: Architektonické články z bývalého cisterckého proboštství v Kouřimi
on-line: http://sweb.cz/monudet/monudetclanky/monudetclanek061026kovarkourim.htm
od 25.10.2006.