zpět na hlavní stránku MONUDET
Potřebujeme komplexní informační systém kulturního dědictví?
Otázka komplexního informačního systému o památkách (jak z hlediska poznání, tak pro potřeby ochrany i za účelem publikace odborných i obecně využitelných údajů) zatím naši památkovou péči v zásadě nezaujala. Nebo se snad předpokládá, že až se konečně taková náročná aktivita – jejíž účelnost se ve srovnání se závažností záchrany té které památky před bezprostředně hrozící zkázou sotva dá obhájit – přeci jenom ukáže jako neoddiskutovatelná (třeba před nějakou evropskou či unescovou kontrolou), nebude takový problém prostě nějak upravit dosavadní praxi, aby nedošlo ke zbytečnému zdržení.
V zásadě se zdá, že nedělitelnost a komplexnost dějin i památkového dědictví přímo volá po stanovení určitého všeobjímajícího prostředí výzkumu a správy poznatků o památkách. Tradice zkoumání a ochrany památek (a s tím související právní "prostředí") však způsobují, že státem koordinované studium kulturního dědictví se více méně omezuje na ty "věci", jež jsou chráněny ve smyslu památkového zákona. Tento stav má některé neblahé důsledky na vztah mezi vědomostmi a způsoby ochrany a podporuje také dojem smyslu jakési tendence ke zkoumání jen těch objektů, na které se zaostřil pohled památkových institucí.
Jenže účelná správa údajů o památkách může v mnohém napomoci nejen ochraně památek, ale i celé společnosti – tak si to zjevně představují ve Velké Británii, kde vytvořili promyšlený a ve svých možných důsledcích až velkolepý program rozvoje výzkumu památek a využití informací o nich. Vydaná publikace jasně přesvědčuje jak o vědomí významu zkoumání, tak např. o potřebě od počátku konstituovat i kapacitní systémy pro "skladování" dat i jejich širokou veřejnou prezentaci.
Zdá se, že stranou zájmu autorů koncepce asi zůstalo málo co. V oddílu o publikování výsledků zkoumání se např. neřeší jen technické otázky a struktura údajů, ale i problematika autorských práv.
Zveřejnění strategické koncepce je nepochybně významné z řady důvodů. Např. může napomoci:
účelnému prodiskutování některých problémů
transparentnosti celé agendy
včasnému plánování kroků
přípravě organizačního zajištění
přiměřenému finančnímu zajištění (s tím musí být spojeno vyvolávání zájmu politických sfér na celostátní i místní úrovni, ale i zvyšování zajímavosti péče o kulturní dědictví v očích možných sponzorů)
dosažení dohod o prioritách výzkumu
specifikaci těch typů výstupů, které jsou prioritní pro potřeby státní památkové péče
koncipování takových organizačních, technických a formálních podmínek, aby dosahované výsledky byly maximálně použitelné "napříč" všemi relevantními aktivitami a potřebami společnosti
stanovení standardů a měřítek kvality a ekonomičnosti, zpracování metodik
prosazování jednotných forem dat s cílem usnadnění přenosů a využití výsledků
výchově specialistů
zlepšování přístupu k potřebným novým technologiím (např. jejich vytvářením ve vlastní režii nebo výkupem patentů a práv) a podpoře mezinárodních standardů
dohodám o mezioborové koordinaci
koordinaci výzkumů v domácích i širších měřítkách (zejména evropských)
efektivnímu plánování výzkumných pracovišť (výzkumy památek, technologie dokumentace, HW, SW), škol (účast na výzkumech, počty studentů), obcí, urbanistů, projektantů, restaurátorů atd., samozřejmě to platí i pro vlastníky památek
koordinaci výzkumných grantů
rozšíření a stabilizaci vědecké základny
přípravám pro potřeby archivace výsledků
očekávatelnosti požadavků, které budou kladeny na vydavatele (publikací v tištěné i elektronické formě)
koordinaci a podpoře publikačních činností (a přitom hledat formy volné publikace) a jejich standardizaci
hledání způsobů prezentace výsledků srozumitelných a podnětných pro nejširší veřejnost
směrovat na výsledky výzkumů i metody výzkumu pozornost médií
V publikaci jsou naznačena řešení většiny těchto i řady dalších otázek.
Zdá se, že by velkorysejší a koncepčnější přístup ke zkoumání kulturního dědictví a k prezentaci výsledků prospěl i naší památkové péči. Současně však málo co nasvědčuje tomu, že by k takové změně mohlo dojít brzy. Iniciativu však lze sotva očekávat jinde než mezi samotnými památkáři (ale ozývat by se měly i spolky typu Sdružení pro SHP). Nyní by snad věci prospívalo, kdyby se o ní více hovořilo. Věřím, že britský vzor by mohl být základem debat a hledání cest byť i jen v teoretické rovině. Snad by pak narůstající zájem o účelná řešení mohl vést k urychlení pozitivních změn (navíc je vysoce pravděpodobné, že podobné záměry již dříve vznikaly a možná se rodí i dnes – pak je škoda, že jsou málo zveřejňovány; možná by se jim mohlo pomoci na světlo a třeba by se ukázalo, že lidí, kteří by se rádi přidali, bude nečekaně mnoho...). Přinejmenším by si každý "tvůrce" dat o památkách měl klást otázky po tom, jak by případně mohl své výsledky upravit tak, aby odpovídaly rozumným standardům již nyní, ne až se rozhoupou na "úřadech" k vydávání nějakých směrnic.
Hlavní ovšem je, aby průzkumná činnost nebyla zbavena své zajímavosti. Ale nemyslím, že by zlepšování komunikovatelnosti a dostupnosti výsledků hrozilo v tomto smyslu něčím opravdu vážným...
© Jan SOMMER, Praha 10.11.2005
Citace:
Jan SOMMER:
Potřebujeme komplexní informační systém kulturního dědictví?
online: http://sweb.cz/monudet/monudetclanky/monudetclanek051111researchstrategyEH.htm
od 11.11.2005