rec051021MMSpassau

Moderní systémy evidence součástí stavebních památek pro potřeby průzkumu a ochrany

Správa dat o památkách je ztěžována různými způsoby.

Památek je mnoho, další stále přibývají. Také rozpoznávaných, studovaných i chráněných detailů je stále více.

Typologická variabilita památek je tak veliká, že skutečně univerzální informační systém si nelze představit. Od zacházení s památkami a jejich studia navíc není možné oddělit do jisté míry individuální přístupy ke zkoumání či jiným formám respektu k památkám (tématické inventarizace, restaurování, turismus, vandalismus).
Počty památkářů a jejich technické vybavení rozhodně nerostou úměrně významu památek, jak je hodnocen památkovým zákonem.
Průzkumy jsou i mnoha památkáři chápány jako zbytné, pokud je sám památkář schopen památkovou podstatu objektu vyhodnotit (nejspíše tu chybí povědomí o tom, že zkoumání je samo o sobě jednou ze základních forem vztahu a respektu k památkám). Na základě těchto poznatků je pak památka zachraňována, avšak poznatky většinou nejsou zaznamenány a archivovány, a tím zpřístupněny dalšímu studiu (v rámci památkové péče k tomu nejsou vytvořeny systémové nástroje).
Možnosti vytváření a evidence dat se rozvíjejí různě. Pokroky se uplatní většinou jen u vybraných příkladů zřejmě částečně v závislosti na významu památky, částečně do jisté míry náhodně podle toho, jaké se kde sejdou personální kapacity (jaké mají zkušenosti, organizační schopnosti, osobní kontakty).
Modelové případy jsou častěji základnou pro další metodické posuny v práci zainteresovaných osob, a jen v zanedbatelné míře postihují obecnou praxi ochrany památek.
Metodické výdobytky jsou jen v malé míře sdíleny v památkářských kruzích, takže je řada "inovací" zbytečně opakována bez účinného navazování na již vykonané kroky. Nejsou diskutovány v odborných kruzích, nejsou publikovány na odborných setkáních a v odborném tisku.
Památková péče zatím není obchodně zajímavou sférou pro informatiky a programátory. To je ovšem poněkud zvláštní vzhledem k tomu, jak veliké procento stavební činnosti dnes již tvoří rekonstrukce budov (obvykle nevyhnutelně provázené řadou typů zkoumání, která by bylo výhodné spravovat v mnohostranně prostupném informačním systému).

Možná tak zůstává více prostoru pro působení památkové péče v obecnějších kulturních sférách společnosti, které je jistě rovněž nepominutelné a důležité – není možné památkovou péči zredukovat na více či méně autoritativní administrativní systém, regulující jakýkoliv krok při využívání památek, ani na vědeckou základnu takových omezení. Proto také ve světě roste tlak na hledání cest ke spolupráci s obecenstvem, na jeho angažování při ochraně. Osobní zaujetí většiny lidí může vzniknout jen na základě dostatku kvalitních informací. Oživení ve smyslu šíření informací o památkách a jejich ochraně tak nejspíše bude charakterizovat památkovou péči blízké budoucnosti. Nepochybně s tím budou souviset i nové impulsy pro doplňování a zpracování informací o památkách.

Modernizace práce s informacemi však vyžaduje kombinované nasazení odborníků z řady oblastí. Přitom jde o běh na dlouhou trať, charakteristický trvalými potřebami inovací celkové koncepce. Takové nároky však zřejmě existují jen několik posledních let a v běžném zacházení s informacemi se zatím nijak výrazně neprojevují. Tradiční metody práce s dokumenty jsou – přes svou menší operativnost ve srovnání s dynamickými možnostmi nabízenými výpočetní technikou – ověřené, i když někdy mohou práci zdržovat a dokonce někdy nemusí být některý potřebný plán či jiný dokument nalezen. S využitím moderních databází mám jen zcela elementární uživatelské zkušenosti, ale dovedu si představit, že i při vyhledávání pomocí sebelepších prefabrikovaných nástrojů bude přehlédnuto něco, co v dané souvislosti ve skutečnosti mělo smysl. Při využití výpočetní techniky zřejmě bude ještě vykonáno mnoho zajímavé práce. Přesto výsledky budou mít vždy do jisté míry relativní hodnotu pro uživatele, což jistě bude vyváženo i možností uplatnit vlastní zaujetí programátorů či tvůrců speciálního HW. Bohužel spolu s očekávatelným nárůstem obecné zajímavosti památek bude nejspíše narůstat i ekonomické zajištění, takže nejspíše bude přibývat lidí, kteří se bez citového zaujetí budou památkami prostě živit. Je však možné, že se ke zkoumání památek vrátí např. někteří odborníci, kteří opustili památkovou péči z důvodů finanční tísně.

Asi nelze opominout ani skutečnost, že pro většinu osob zkoumajících památky je nejvýznamnější sama výzkumná činnost v terénu. Nelze se proto divit, že ani většina průzkumníků se významně nevyjadřuje ve prospěch prosazení informačního systému, protože ten se v terénní průzkumné praxi zřejmě projeví méně než v ostatních činnostech.

V posledních letech vzniklo několik moderních informačních systémů, většinou koncipovaných pro práci s daty o jednotlivém objektu. Na aktivitách se zpravidla podílely i státní památkové instituce, ale vůdčí role často náležela jiným účastníkům. V posledních letech vyvolal určitou pozornost projekt informačního systému stavební huti dómu v Pasově, vytvořený ve spolupráci se stavebními průzkumníky a s informatiky z univerzit v Pasově a Bambergu. Po určité době ověřování projektu se nyní objevila podrobnější informace o vlastnostech systému v časopisu Restauro. Takové systémy mají několik základních předností.

Jsou operativní a rychlé.

Jsou tolik potřebnou podporou mezidisciplinární spolupráce při zkoumání památek a správě dat v památkové péči.

Mohou zpřístupnit spravovaná data v terénu.

Alespoň stručně lze upozornit na to, že v posledních letech bylo vytvořeno několik podobných systémů. Část z nich zřejmě do jisté míry předcházela pasovskému projektu, o čemž je snad vhodné se zmínit proto, že to v níže komentovaném článku o řešení v Pasově není uvedeno. Zmíním především časově předcházející vytvoření účinného nástroje pro správu dat v huti dómu ve Vídni (http://www.dombauwien.at/).

Bohužel není příliš obecně známé, že podobně koncipované zpracování informací se využívá i v některých případech u nás, i když se jedná většinou o účelově uspořádané databáze pro potřeby projektu a organizačního zajištění náročných oprav významných památek. Jedná se např. o databázi prvků pro rekonstrukci Müllerovy vily od arch. Loose ve Střešovicích (ateliér arch. Girsy) v Praze nebo interaktivní zpracování dat o chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře (kancelář ing. Vinaře). Tyto i některé další příklady byly uváděny na semináři MONUDAT, orientovaném právě na organizaci dat o památkách (některé další informace a komentář semináře jsou přístupné na webu http://www.sweb.cz/monudat/). Zdá se, že jestli v nějakém směru čekají na památkovou péči radikální změny, je to právě práce s informacemi.

Snad lze v těchto souvislostech podrobněji upozornit na uvedený článek v Restauru.

Christoph SCHLIEDER, Christian WENDT, Rainer DREWELLO, Martin WORTMANN, Burkhard FREITAG, Ulrich ZUKOWSKI, Gerhard BLOCH, Günter ALBRECHT, Michael HAUCK, Hartmut HENKEL: Digitale Kartierung und Archivierung. Entwicklung und modellhafte Anwendung einer integrierten Softwarelösung zum Monitoring von Umweltschäden an der passauer Domkirche, in: Restauro, roč. 111, 2005, č. 7 s. 486-493.

Na základě koncepce vedoucího stavební hutě dómu v Pasově Michaela Haucka byl na univerzitách v Bambergu a v Pasově vyvinut nový SW pro dokumentaci staveb. Spojením programu pro "mapování" (Kartierung) a systému pro archivaci lze všechna data získaná při průzkumu stavby systematicky uspořádat a přehledně zpřístupnit k dalšímu využití.

Problematika. Cíle řešení

Systematický sběr a správa dat je základním úkolem stavební památkové péče. SW nástroje jako CAD nebo databáze jsou přitom významným nástrojem. Komplexnějším požadavkům však nevyhovují standardní SW. To se týká např. dlouhodobého monitorování eroze a vyznačování (mapování) poškození.

Systém mapování škod poskytuje přehled o jejich rozsahu a rozmístění, zatímco jednotlivé příznaky jsou popisovány příslušnými daty. Kombinací těchto systémů vzniká digitální "mapa" škod, která je využitelná různými způsoby. Pro monitoring je potřebné porovnávání "map" vytvářených v různých časových obdobích. K charakteristice poškození napomáhají další informační zdroje, zejména obrazové a textové dokumenty. Spojením všech dokumentů do jednoho archivního systému umožňuje jejich využívání v nejrůznějších souvislostech.

Archivní systém vyhledává dokumenty podle tématických, prostorových nebo časových vztahů. "Mapy škod" tvoří zvláštní skupinu dokumentů, neboť jsou ve srovnání s ostatními typy dokumentů zvláště přehledným zdrojem informací. "Mapový" systém automaticky generuje metadata, která jsou využívána archivním systémem.

Mobile Mapping Systém (MMS)

Je koncipován pro "mapování" přímo na místě. S využitím mobilního koncového zařízení lze zaznamenávat přímo na lešení údaje o podobě objektu, jeho stavu i případně navrhovaných zásazích. Cílem tvůrců bylo, aby systém vyhověl rozličným individuálním potřebám jak z hlediska typu sledované památky, množství dostupné dokumentace, způsobů poškození. "Mapový" systém je spolehlivou základnou pro vyhledávání a využívání dat mj. i proto, že v oblasti památkové péče se pracuje se značně volnou terminologií (např. ve srovnání s technickými obory, "svázanými" normami). Přizpůsobivost systému různým zvyklostem je založena na tom, že na "pozadí" "mapy" mohou být řazena libovolná data, že lze libovolně uspořádat odborné pojmy a způsoby označování a že mapy lze opatřit jakýmkoliv vlastním popisem (metadata).

Ladění programu bylo usnadněno jeho průběžným testováním v praxi (komplexní zpracování – dóm v Pasově; omezení na vnější fasádu – jižní fasáda dómu v Bambergu, radnice v Neubrugu a. d. Donau; část objektu – nástěnná malba v dominikánském kostele v Bambergu). Testování se účastnily i externí spolupracovníci.

Sémantické mapování

Cílem není "pestrá malůvka". Škody a zásahy mají být zobrazeny tak, aby je bylo možné nyní i v budoucnu využít při plánování akce. Proto se případ od případu liší škála dat, která mají být zobrazena. Základní je určení polohy a charakteru poškození spolu s údaji k provedeným zásahům. Běžné programy CAD neumožňují doplnění dat k výkresu. Jen rozšířené systémy CAD (např. AutoCAD Map) umožňují (omezené) přiřazení věcných dat ke geometrickým datům. Někteří uživatelé k tomuto účelu užívají i geografické informační systémy (GIS), které umožňují společnou správu geometrických a věcných dat. MMS oba přístupy kombinuje.

Glosář a systém prostorových vztahů

Digitální mapování (vyznačování) je založeno na předem stanoveném glosáři stavu (formy), škod nebo zamýšlených zásahů. Volba korektní terminologie není snadná, neboť v jednotlivých oborech a na pracovištích se dlouhodobě vyvíjí během letité praxe. Je však podmínkou efektivního využívání databáze. Možnost tvorby objektově orientovaných dat dosud neposkytovaly ani standardní programy CAD. Uživateli se výrazně usnadňuje vkládání dat; čas vynaložený na tvorbu glosáře se mnohonásobně vrátí jak při tvorbě databáze, tak při vyhledávání údajů.

Pro určení polohy částí stavby je možné aplikovat existující systém (dóm v Pasově je popsán systémem, který umožňuje identifikovat každý kvádr). Vzhledem k tomu, že v oblasti SHP dosud nebyl zaveden žádný závazný systém vyznačení prostorových vztahů, může MMS vytvořit vlastní systém pro každý objekt, a to i v případě, kdy neexistují plánové podklady.

Uživatelské funkce systému

K vkládání dat v terénu jsou užívány mobilní notebooky TabletPC, které umožňují zakreslování i zapisování na aktivní obrazovku (ruční zápis je převáděn do datové podoby speciálním rozpoznávacím programem). Přístroj je zabezpečený proti prachu, stékající vodě a nárazu. Obrazovka je dobře čitelná i přímém osvětlení sluncem. Pomocí bezdrátového spojení (Bluetooth) lze výsledky okamžitě tisknout na mobilní tiskárně s bateriovým zdrojem. To umožňuje kombinovat digitální záznamy se zakreslováním na papír. V různých kombinacích těchto možností pak lze uspořádat i souběžnou práci několika lidí.

Standardním postupem je vyznačování (mapování) v existujícím CAD-dokumentu (dxg, dxf, jpg, tif) pomocí TabletPC. Do výkresu jsou zejména značeny pozorované "objekty", např. poškození. Připravené "geometrie" slouží k definování nových ploch. Při zpracování záznamů je užíván připravený glosář, nebo jsou vytvářeny jeho doplňky.

Vytváření metadat

Systém umožňuje jejich skupinové vytváření i práci s nabídkami a formuláři.

Perspektivy vývoje

MMS nabízí dosud nedosažitelnou funkčnost. Obsluha SW nevyžaduje žádnou speciální přípravu obsluhujícího personálu. Zkušební verze je v současné době testována několika uživateli. Uživatelé i další zájemci se mohou účastnit speciálního fóra http://dombauarchiv.de/discuss/.

Archivní systém

Umožňuje správu veškerých informací a dokumentů, nacházejících se ve stavebních hutích (u projektantů), na památkových institucích, stavebních úřadech atd. Cílem vývoje byla možnost snadné intuitivní obsluhy. Pro orientaci v archivu jsou vytvářeny "stromové" struktury, případně jsou plány členěny podle obsahu (půdorysy, nárysy). K jednotlivým dokumentům lze přičlenit údaje o zobrazených částech budovy a doplnit je metadaty. Na základě těchto údajů pak lze v plánech a dalších dokumentech vyhledávat. Systémem jsou podporovány kroky při přebírání dat z jiných zdrojů.

Systém je od roku 2004 testován jednak hutí dómu v Pasově, jednak univerzitou v Bambergu (Institut für Archëologie, Bauforschung und Denkmalpflege) ve spolupráci se stavebním úřadem a hutí dómu v Bambergu (postupně zpracovávaný katalog tamního dómu). Zkušební verzi ověřují také vybraní odborníci.

Partonomie

Základním systém členění dat vychází ze struktury objektu. Objem pasovského dómu je na nejvyšší úrovni členěn do oblastí "exteriér", "interiér", "přístavby" atd. Exteriér je dále členěn podle částí budovy na "loď", "ramena křížení", "chór" atd. Hrubé členění je postupně zjemňováno; systém v tomto směru nevytváří žádná omezení. Při využití nějakého systému prostorové identifikace (v Pasově kódy sestavené z čísel a písmen) lze pro budovu vytvořit lokalizační systém, kterým lze doplnit ostatní možnosti vyhledávání v databázi.

Multidimensionální přístup

Kromě vztahů k objektu jsou dokumenty tříděny podle mnoha dalších kritérií. Vyhledávání je možné podle libovolné kombinace znaků. Chronologické řazení dokumentů umožňuje získat přehled o stavu objektu k určitému datu či zjistit, jaké zásahy byly provedeny v uplynulém týdnu. Je možné získávat i informace k vyhledaným vyobrazením. Dokumenty je možné třídit i podle jejich funkce (plán stavu, plán zásahů atd.).

Tématické dotazy

Zvláště účinným vyhledávacím nástrojem je tématický katalog. Umožňuje přímé prohledávání dokumentů, které např. obsahují dokumentaci určitého typu poškození nebo provedených zásahů. Okamžitě po vyhodnocení nějakého poškozeného místa je možné výsledky porovnat s příslušnými zjištěními v jiných místech objektu. Stejně tak je možné ověřit případné druhy poškození prověřovaného materiálu. Přitom lze posoudit předchozí zásahy v daném místě a tím i jejich dopad na aktuální stav.

Import dokumentů, migrace dat

Přednosti digitálního archivu lze optimálně využít, jen pokud do něj budou operativně převedeny všechny příslušné dokumenty. Systém umožňuje plně automatický import existujících informací, pokud mají známý formát (databáze, tabulky Excel, textové dokumenty). Zcela jednoduché je vkládání obrazových dokumentů i s automatickým vytvářením popisných informací, ovšem v případě potřeby plně ovladatelným operátorem. Všechny vlastnosti systému lze přizpůsobit konkrétní potřebě (členění objektu, typy dokumentů, tématické katalogy).

Bezpečnost dat

Různými opatřeními je zajištěno zálohování i dlouhodobá životnost dat. Všechny dokumenty jsou navíc paralelně tisknuty na archivně stálou podložku a uloženy standardním způsobem (záložní papírové kopie však již pořizovány nejsou). V tištěné podobě jsou ukládány i pomocné údaje (metadata). Dlouhodobému digitálnímu archivování je v současné době věnována velká pozornost, přesto se však zatím musí počítat s určitými riziky. Proto jsou všechny dokumenty archivovány ve standardních formátech, které zajistí co nejdelší čitelnost běžnými programy (textové dokumenty pdf a rtf, obrazy jpg a tif, plány dwg, metadata rdf). Archivní systém ovšem není na tyto formáty vázán a umožňuje práci se všemi formáty užívanými v instalovaných programech.

Perspektivy

Vedle bezpečnosti dat je vzdáleným cílem zpřístupnění na internetu. To by umožnilo celosvětovou výměnu informací.

Závěr

Digitální archiv zpřístupňuje dokumenty ve vztahu k příslušnému objektu dosud jedinečným způsobem. Provázání dokumentů s úseky stavby a tématické vyhledávací nástroje umožňují využívat data novými způsoby. Aktuální informace jsou dostupné na adrese http://www.doumbauarchiv.de/.

Je zvláštní, že dodavatelé systémů CAD dlouho opomíjeli zpracování dokumentace historických staveb (a snad je dosud ponechávají stranou). Zřejmě se soustřeďovali na funkce, které vyžaduje architektonická "tvorba" na zelené louce. Pokud autoři článku relativizují schopnost systémů CAD spojovat geometrická data s věcnými údaji, není to patrně výtka tak úplně na místě. Vždyť právě vazba mezi výkresy a katalogy prvků patří k hlavním přednostem těchto programových nástrojů. Zdá se tedy, že úprava existujících systémů CAD pro potřeby dokumentace historických staveb by byla logickým řešením. Snad z nějakých obchodně-taktických důvodů k tomu programátoři zatím nepřistoupili.

K tomu mohu z osobní zkušenosti poznamenat, že loni, když jsem chystal seminář o katalogizaci prvků historických staveb, jsem několikrát hovořil se zástupci firem, dodávajících programy pro CAD, neboť jsem si myslel, že právě v dohodě s nimi je šance na vytvoření a získání efektivních systémů pro využití SW CAD pro potřeby památkové péče. Jenže jsem nevyvolal prakticky žádný zájem (a to platilo i pro vyučující na FA ČVUT). Z těchto a podobných důvodů jsem se zaměřoval na možnost vytvářet pro každý prvek údaje v takové skladbě, aby vlastně reprezentovaly položku takového finálního systému, který nepochybně musí dříve či později vzniknout. Při vhodném uspořádání dat by je pak bylo možné do komplexního systému převzít. Proto jsem se jednak snažil aplikovat mezinárodně uznávané standardy (ISO, ICOM, Getty), jednak jsem pátral mezi zpracovateli katalogů prvků u nás. Něco z těchto výsledků se uplatnilo na zmíněném semináři.

Jak na semináři, tak v cizí literatuře se ukazuje, že propracované systémy, jaký reprezentuje digitální systém z pasovské huti, mají v nynější podobě určitá omezení, i když požadavkům tvůrců pro dané účely optimálně vyhovují. (Nechci a nemohu se pokoušet vyvolávat dojem, že je mi situace dobře známá a že se v příslušných systémech orientuji! Věřím však, že některé z připojených otázek mají jakýsi racionální základ.)

Omezení na jediný objekt, případně snad na zvolenou skupinu (areál).
Využívají se jen lokální orientační systémy (severní průčelí severní boční lodi, interiér jižního ramene křížení,...), které zřejmě budou vyžadovat nějaké speciální doplňky k provázání s jinými systémy (což bude potřebné např. pro stanovení vazby nějaké stavby s jejími relikty zabudovanými druhotně do jiné stavby nebo roztroušené v několika muzejních lapidáriích, která mohou být v různých zemích – tak jsou po světě stále rozvážena díla různých kultur).
Je ovšem pravděpodobné, že bude možné lokální systém vztáhnout k nadřazenému systému.
Potřeba vytvořit komplexní systém prostorových vztahů objektu. Tento systém však zůstává izolovaný. Navíc pravděpodobně bude např. pro aktivity operativního průzkumu a dokumentace (OPD) použitelný jen v těch případech, kdy byl vytvořen již v době přípravných průzkumů a přípravy projektu zásahů.
Prostorové identifikaci prvků by mohla být věnována pozornost na globální systémy (GPS). Vždyť již dnes je jako výhoda některých běžně dostupných mobilních telefonů uváděno zabudování stanice GPS, která obstarává ke každému snímku, pořízenému vestavěným fotoaparátem, údaj o souřadnicích! Je jasné, že příslušné SW umožní např. po pouhém kliknutí na mapu vyvolání všech fotografií se vztahem k dané lokalitě (podobně jsou souřadnice využívány např. servery http://www.hrady.cz, tech. pam, mapy.cz).
Omezení na vybrané slovníky termínů. Tyto slovníky by snad sice bylo možné porovnávat, ale např. u předloženého SW je vyzdvihována možnost v každém okamžiku přidávat do slovníku výrazy. To může být záludné ve chvíli, kdy budou na jediném objektu pracovat různě zaměření odborníci (mohou to být různě orientovaní historici umění, ale také statik, petrolog,...), kteří v momentě, kdy nenaleznou v "nabídce" "svůj" výraz, přidají jej do slovníku, i když mu budou rozumět třeba jen oni sami. Takové "rozdíly" budou ještě častější při zpracování stejných elementů na různých stavbách.
Limity vyhledávání. Vyhledávání je možné zpravidla volbou hledaných výrazů v dokumentech. Vyhledávání pomocných výrazů (metadat) není běžné. Patrně by vyžadovalo nasazení značných kapacit. Např. fotografii nějaké části stavby by bylo nutné charakterizovat řadou příslušných termínů (okno > tvar > > šambrána > parapetní římsa > sloh >...; takový jednoduchý příklad však jasně ukazuje, že k využití výpočetní techniky k typologickému srovnávání by byla velmi dlouhá cesta, přičemž výsledky by byly nejspíše vždy sporné; snad bude někdy v budoucnu možné více dosáhnout přímým "strojovým" prohledáváním obrazových dokumentů, např. přístupných na webu).
Zdá se, že byla stranou ponechána otázka využití např. dokumentů v podobě 3D simulací (3D scany, rekonstrukce historického stavu). S tím by mohla souviset problematika popisů dokumentů. Např. fotografie zpravidla zachycují až bezbřehé množství detailů. Ty je možné dohledat podle lokace nebo podle elementární identifikace (např. ten a ten opěrný pilíř presbyteria). Avšak zachycené fiály, arkatura, kraby, křížové kytky atd., ty zůstanou stranou. Dokument tedy bude zase využit např. k podrobnějšímu srovnávání spíše náhodou. Tyto problémy však je možná spíše zbytečné zmiňovat, neboť nebudou nikdy definitivně vyřešeny. Je však účelné vědět, že takové limity naší práce existují (poučení či inspirace by snad mohly přijít např. z archivů, kde jsou ve velkém zpracovávány obrazové dokumenty – tak je tomu třeba ve filmových a televizních archivech).
Jazykové bariéry. Komplikace při spojení přes hranice. Historické údaje v jiných jazycích. Stále je běžné užívání různých způsobů zápisu zejména jmen umělců, lokalit atd. (většina badatelů přitom lpí na formě, kterou si navykli nebo oblíbili; ale i kdyby se je podařilo "ukáznit", stejně stále zůstane celá historická literatura se svými rozličnostmi... – nedávno byl tento problém glosován v Kunstchronik a ilustrován ukázkou snad dvaceti různých forem zápisu jména Raffaela Santiho na webech po univerzitách, muzeích či galeriích celého světa). Zdá se, že jediným řešením je zavedení národních standardů (ovšem samozřejmě připouštějících variantní pojmy), provázaných vzájemně pomocí číselníků. Čím později se začne na mezinárodních dohodách pracovat, tím hůře pro všechny zainteresované (ale možná se to už děje – nevím).
Orientace na praktické potřeby památkové péče. Ta je jistě důležitá a ve srovnání s vědeckými (např. umělecko-historickými) požadavky lépe veřejně obhajitelná. Jenže dosavadní systémy se rozvíjejí v izolaci pro potřeby jediného objektu. Je tak možné srovnávat např. následky nějakých minulých restaurátorských zásahů, ale jen takových, které byly podniknuty na jediném objektu. Logické by bylo, kdyby bylo možné údaje provázat a vyhledat potřebné informace z kteréhokoliv již vyhodnoceného objektu. To by na jedné straně vyžadovalo velice kapacitní vybavení, ale na druhé straně by bylo třeba od počátku směřovat ke konečnému cíli v podobě sdílení údajů na webu. Pak by bylo možné např. v terénu pomocí mobilního zařízení vyhledat potřebné srovnatelné údaje z jiných objektů. A to by mohlo platit i pro vědecké srovnávání (např. by bylo možné ověřit výskyt nějakého typu kamenické značky, pozorované na stěně nějaké budovy nebo na prvku v lapidáriu).

Je jasné, že dosažení takových cílů nijak nezávisí na mně. Nejsem schopen posoudit ani technické komplikace, které s tím souvisejí. Pokusil jsem svým laickým způsobem naznačit některé problémy – část z nich možná neexistuje, něco jsem zase neprávem vynechal. Domnívám se, že je chybou, když při tvorbě informačních systémů nejsou tyto souvislosti obvykle komentovány. Současně však předpokládám, že konečné řešení nejspíše neexistuje, takže by byla škoda nechat si lamentacemi nad ním kazit samu zajímavost historického bádání...

Pravděpodobně bude možné systém doplnit např. o možnost vložit do TabletPC operativně pořízené fotografie a do nich přímo provádět vyznačování (je možné, že takové řešení již někde existuje). Za splnění určitých geometrických podmínek (zejména pokud možno frontální záběr; kvalitní objektiv bez zkreslení; případně stereopár snímků s možností fotogrammetrie; technicky by dnešku odpovídalo prostě použít "montáž" dvou digitálních fotoaparátů a z ní odvodit fotogrammetrii - zřejmě by to bylo geometricky korektnější než třeba 3x3 pravidla) by pak bylo možné "napasovat" fotografii se zákresy na již existující nebo teprve v budoucnu vytvořenou plánovou dokumentaci. (Taková možnost by byla zvláště přínosná pro OPD!) Takový způsob práce v terénu by možná byl prvním reálným konkurentem "portrétování" organismu památky, propagovaným zejména bavorskou památkovou péčí a obecně dosud právem považovaným za vrchol preciznosti (na obrazovce by např. bylo možné využít libovolného zvětšení kteréhokoliv prvku a tak pracovat v různých partiích s různými měřítky; je přece zřejmé, že i na analytickém výkresu nějakého stavebního celku v měřítku 1:20 budou muset být některé detaily kresleny zvlášť ve větší velikosti).

Citace:

Jan SOMMER:
Moderní systémy evidence součástí stavebních památek pro potřeby průzkumu a ochrany
http://sweb.cz/monudet/mdrec/monudetclanek051027MMSpassau.htm
od 26.10.2005

hlavní stránka MONUDET