zpět na hlavní stránku MONUDET
Pracovní setkání na téma výzkumu stop historických způsobů opracování kamene
Opracování kamene
Druh akce:
Pracovní setkání (seminář)
Termín:
16.10.2004
Místo konání:
Rataje nad Sázavou, muzeum v zámku
Pořadatelé:
Miroslav Kovář, Jan John
Dne 16.10.2004 se v muzeu v Ratajích nad Sázavou konalo pracovní setkání na téma, kterému sice již byla jak v archeologii, tak v památkové péči věnována pozornost, přece však z obecného hlediska jsou při hodnocení památek aplikovány spíše poučky tradované ze starší literatury. Žádný intenzivní speciální průzkum se v poslední době zřejmě neprovádí, ale zejména dílčí průzkumy např. v rámci oprav památek nejsou z těchto hledisek vyhodnocovány a už vůbec ne publikovány. Myšlenka na svolání specializované schůzky proto byla potřebná. Pořadatelům se podařilo zajistit velice pestrou skladbu příspěvků, které postihly značnou šíři témat od vztahu lidí ke skalám jako k symbolům božstev či duchů a k obětištím pravěku až po analýzu nejjemnějších stop kamenických nástrojů středověku. Přitom referenti převážně poukazovali právě na místně i časově rozptýlené doklady opracování či dodatečných úprav kamenných artefaktů. Na většinu vystoupení posluchači reagovali v živé diskusi.
Pořadatelé opět připravují vydání sborníku (bude v pořadí již čtvrtý).
K hladkému průběhu jednání přispěla ochota všech zúčastněných dodržet stanovený časový program. Dobře zorganizováno bylo občerstvení a fungovala i obětavými pořadateli přichystaná projekční technika.
Účastníky krátce uvítal energický pořadatel Miroslav Kovář.
V úvodním vystoupení se Jan Sommer (K možnostem dokumentace, interpretace a evidence stop kamenického opracování) (autor sdělení, které čtete) s částečným úspěchem pokusil shrnout některé problémy související s dokumentací stop kamenického opracování zejména se zřetelem ke středověkým artefaktům a poukázat na obecnou neuspokojivou situaci v evidenci detailů památek. Všiml si toho, že současný systém, jehož potřebné změny ovšem v dohledné době nebudou v silách kapacitně decimované státní památkové péče, neumožňuje správu podrobných informací o památkách, získávaných např. v průběhu oprav nebo při specializovaných průzkumech. Pokusil se naznačit možné řešení a upozornil na připravovaný seminář NPÚ, který bude věnován otázkám evidence detailních dat o památkách.
Další příspěvky již naštěstí byly konkrétnější!
Aleš Česal (Symbolika opracovaného kamene v alternativních myšlenkových proudech středověké a novověké Evropy) se dosti zevrubně věnoval symbolickému významu kamene v architektuře a umění zejména ve středověku a souvislosti komplikovaných geometrických konstrukcí, které museli architekti a kameníci zvládat, se vznikem uzavřených společností kolem hutí a cechů, a přerodu takových spolků v zednářské lóže, příznačné svou geometrickou symbolikou. Uvedl řadu přiléhavých citací z pramenů i z literatury. Výběr však občas naznačoval některé nedoložitelné souvislosti (příklady ze vzdálených míst a rozdílných historických epoch, náhrada autentických pramenů odkazy na literaturu), přesto však obsahoval řadu podnětů, které nejspíše bude možné soustavněji vytěžit až z tištěné verze příspěvku, jehož text měl autor připraven ve značně větším rozsahu, než mohl prezentovat ve vymezeném čase.
Pavel Titz v příspěvku Přepychový kámen a kamenný přepych Římanů očima Plinia st. sledoval zejména doklady náročné výzdoby stěn a podlah římských domů mramorovými deskami, transportovanými zejména za řady oblastí celého Středozemního moře. Poukazoval na způsoby opracování kamene, na zachované doklady pompejských maleb imitujících dekoraci stěn kamennými deskami a povšiml si i významu mozaik. Nejnáročnějším způsobem výzdoby ze skládaných kamenů pak byly barevné intarzie.
Jan John (Kamenné artefakty získané povrchovým sběrem v okolí Nynic) naproti tomu předložil několik dokladů nejjednoduššího využití i opracování kamene v podobě nálezů z povrchových sběrů v okolí západočeských Nynic (křesadlo, brousek, špice,... – dokládající nepřetržité osídlení lokality od pravěku).
Petr Chotěbor (Příklady opracování kamene z katedrály sv. Víta 14. – poč. 15. století) prezentoval část své jedinečné dokumentace, kterou pořizuje již po řadu let v průběhu oprav pražské katedrály sv. Víta. Ukazoval vývoj kamenického opracování v během výstavby vedené nejprve Matyášem z Arrasu a pak Petrem Parléřem. Naznačil postupné proměny tvaru užívaných kamenických nástrojů, mezi nimiž ovšem převažovaly plošiny se zubatým ostřím. Otevřené zatím zůstávají otázky po důvodech toho, že někdy byly povrchy opracovaných bloků ponechány pouze s hrubým kamenickým opracováním, ovšem velice kvalitním, přičemž nejsou žádné doklady toho, že by povrch měl být zakryt omítkou. Na povrch se stopami zubatého ostří byly také přímo nanášeny malby (asi lze mít za to, že povrch nákladného materiálu nebylo třeba zakrývat z určitých hledisek podřadnějším materiálem, jakým je např. štuk). Autor poukazoval i na doklady dodatečných úprav (např. odsekání předstupujících prvků). Soustavně se věnuje také sledování výskytu kamenických značek. Trochu si však posteskl na to, že pražská katedrála dosud postrádá precizní zaměření "kámen po kameni", jakož i na fakt, že na Hradě je sice průzkumům věnována značná pozornost, avšak podpora systematické činnosti trochu chybí.
Miroslav Kovář (Pozůstatky dvou kamenických dílen vrcholného středověku a ranného novověku z Prahy) seznámil účastníky s překvapivým nálezem rozsáhlých souborů materiálu z kamenických dílen ze dvou pražských lokalit. Na Malé Straně byly zjištěny četné odštěpky z opracovávání opuky při stavbě v areálu zaniklého kláštera u kostela sv. Maří Magdalény někdy ve 14. století. Ještě výmluvnější je soubor z areálu bývalých kasáren na náměstí Republiky na Novém Městě, pocházející ze 16. století. Autor se podílel na záchraně obou ojedinělých dokumentů, jež byly kvůli nepochopení významu "suti" určeny k vyvezení na skládku. To je podstatné proto, že pro méně zasvěceného pozorovatele obvykle nemá hodnotu podobný odpad, v němž převažují drobné odštěpky kamene, na nichž jsou jen místy zachovány úseky kamenicky opracovaného líce nebo dokonce fragmenty profilace. Autor také připomněl některé případy z nedávných let, kdy byly podobné soubory bez adekvátního vyhodnocení zničeny. Možnost prozkoumat detailněji takové pracoviště by byla pro historické bádání skutečnou senzací. Bohužel také nyní nebylo možné učinit vše, co bylo třeba. Snad takové memento zapůsobí v budoucnu ve prospěch bedlivého prozkoumání podobné situace, pokud bude odhalena na jiném místě. Přesto se autorovi a dalším obětavým účastníkům průzkumu podařilo odhalit četné doklady pracovních postupů kameníků, včetně řezání kamene, dosud snad ani nepředpokládaného v našich podmínkách.
Jan Zavřel (Petrografie odpadu raně novověké kamenické dílny z Nového Města pražského) doplnil předchozí příspěvek rozborem horninového materiálu z nálezu kamenické dílny na náměstí Republiky. Prokázal původ kamene v lomech u Vyšehořovic (vzdálených asi 25 km od místa nálezu).
Kamil Podroužek (Pískovcové štuky – způsob dobývání stavebního kamene) sledoval způsoby těžby pískovce v severních Čechách. Vyhodnotil stopy nástrojů na stěnách lomů a nastínil vývoj pracovních postupů zejména podle dokladů z 18. a 19. století. Upozornil mj. na značky, které zanechávali lamači na stěnách lomů.
Petr Lissek (Klasicistní portály ve Varnsdorfu) představil v obsáhlé dokumentaci soubor honosných kamenných pozdně barokních, klasicistních a historizujících portálů domů ve Varnsdorfu. Bohatství výzdoby a množství zachovaných příkladů jsou pozoruhodné. Snad se podaří beze ztrát tento fond zachovat!
Pavel Moš v příspěvku Hora a kámen – ke vztahu člověka a krajiny (nejen) v archaické společnosti probíral různé projevy lidí, jimiž reagovali na podněty, získávané pozorováním okolní přírody. Také pro posluchače byly autorovy myšlenky pozoruhodným impulsem, i když se přeci jenom jednalo o určité útržky neskutečně složitého kulturního počínání lidí. Ostatně pro nás je dnes podobným typem podnětů pozorování toho, jak se chovali naši předkové (zajímavé by ovšem mohlo být i zkoumání našich pohnutek k ochraně památek – včetně kamenných – a způsobů, jimiž si své konání zdůvodňujeme). O podobných námětech by jednak bylo možné uvažovat do nekonečna, jednak se přitom nelze vyhýbat užívání metod sociologie či psychologie (nemohu však zastřít svůj dojem, že odborníci z těchto oblastí málo stojí o spolupráci s historickým výzkumem – to ještě nehovořím o tom, jak překvapivě málo věnují pozornosti např. samotnému vztahu lidí k historii či dokonce k ochraně památek!).
Antonín Majer vysvětlil princip přenosu měření úhlů do chodeb v hloubkách (potřebného např. také při vyměřování v lomech na stavební materiál a v městských podzemích). Celé zařízení je dosti komplikované, avšak ověřená vysoká přesnost je náhradou za značné vynaložené úsilí.
Místem konání byl zámek v Ratajích nad Sázavou, který sám poskytuje mnoho podnětů pro studium způsobů opracování kamene. Četné středověké architektonické články jsou vypracovány z červeného pískovce. Ve zdivu jsou druhotně použity pečlivě opracované opukové bloky (materiál by mohl pocházet z okolí Kouřimi), místy se zachovanými zbytky profilovaných ostění, svědčící o vysoké umělecké hodnotě nějaké zaniklé části původního hradu, vybudované nejspíše na konci 14. nebo na počátku 15. století. Bude vhodné i tyto relikty dokumentovat.
V průběhu jednání bylo poukázáno na rychlý zánik mnoha stop kamenického opracování a na potřebu zachovat tato svědectví alespoň v podobě dokumentace. Zdá se však, že v této souvislosti vyvstává zvláště silně i potřeba prosadit v rámci státní památkové péče skutečně účinný registrační systém, který by zaručil, že potřebná dokumentace bude skutečně v potřebné chvíli k dispozici. Je třeba, aby kapacitní systém umožnil nejen nalezení údajů o nějakém objektu, ale aby poskytl i možnosti tříděného vyhledávání. Jinak se ve výzkumu památek moc kupředu nepohneme!
Pořadatelům však musím k semináři pogratulovat. Rovněž musím vyjádřit naději, že napříště zvolí další podnětné téma. Ale snad nejvíce bych si přál, aby se i mezi letošními posluchači objevili další zájemci o rozšiřování detailní dokumentace památek.
© Jan SOMMER, Praha, 17.10.2004