Kolín - kostel sv. Bartoloměje, průzkum

Průzkumnický výjezd do kostela sv. Bartoloměje v Kolíně

Po několika měsících opět uspořádalo Sdružení pro stavebněhistorický průzkum (SPSHP; http://www.svornik.cz) dne 30. 4. 2004 další z již vysoce osvědčených tzv. výjezdů. Akce se opět vztahovala k právě dokončenému průzkumu, tentokrát realizovanému pracovníky oddělení SHP na ústředním pracovišti Národního památkového ústavu. Účastníci tak opět mohli v doprovodu nejzasvěcenějších znalců (z autorů průzkumu zejména Michal Patrný a Petr Macek) prohlédnout mnohá zapomenutá, avšak velice výmluvná zákoutí stavby. Při četných zastaveních probíhaly živé diskuse. Je ovšem jasné, že tak rozsáhlá stavba si nadále ponechává některá tajemství. Poznatky z průzkumu lze proto do jisté míry chápat jako vodítko pro další průzkumné aktivity. Doplňkové průzkumy by měly být zejména prováděny při jakékoliv opravě, což je ovšem postup, který si zatím při povolování zásahů vyžádá jen velmi málo památkářů. V ideálním případě by navíc památkář měl vyhodnocené poznatky alespoň nejstručnější formou publikovat. K takovým cílům však zatím máme stále velice daleko, a to tím spíše, že řada předních památkářů dodnes bere průzkumy jako něco služebného, bez čeho se dokonce kvalitní odborný pracovník docela dobře obejde. Co mu připadá důležité, to si může operativně "zdokumentovat" sám, nejlépe s využitím digitální techniky. Představení výsledků průzkumu v rámci výjezdů SPSHP považuji z mnoha stránek ze vynikající a následováníhodnou aktivitu. Nyní se tedy těšme na publikaci tištěného článku. A jistě i na další podobnou přínosnou a inspirativní prohlídku na jiném zajímavém místě.

Autoři ve stručnosti seznámili účastníky (kterých asi bylo něco kolem dvaceti) s hlavními výsledky průzkumu a předložili dokončený elaborát. Ukázali také výtečné velkoformátové reprodukce dosud nepublikovaných fotografií z archivu kolínského muzea, zachycujících vnějšek kostela před regotizací, a poskytli i kopie nejdůležitějších vyhodnocených plánů stavby. Při prohlídce upozornili na četné detaily a poukázali na nově zjištěné skutečnosti, vedoucí k upřesnění názoru na dobu vzniku jednotlivých částí a na jejich typologický význam. Podrobný rozbor archiválií jim mj. umožnil podstatně upřesnit poznání rozsahu změn stavby v době regotizace, probíhající v závěru 19. století a v prvním desetiletí 20. století.

Zde se pokusím shrnout jen několik vybraných dojmů a glos.

Zákonitě přišla řeč i na zjevný nesoulad mezi členěním podélných stěn trojlodí a mezilodních pilířů. Nástěnné přípory mají o něco výše situované patky i hlavice. V západním poli trojlodí (včetně podvěží) je však členění na stěnách v souladu s volnými pilíři pod vnitřními nárožími věží. Na základě porovnání forem patek přípor na stěnách a na pilířích navrhl Jiří Varhaník uvažovat o možnosti, že jsou pilíře starší než obvodové stěny (nebo jen přípory, pokud by třeba byly vsazené do zdiva dodatečně?). Jenže při takovém postupu by bylo skutečně stěží představitelné, že by celý klenební systém odpovídal pilířům a nikoliv tomu, jak jsou členěny stěny. Dokonce ve východním poli trojlodí by byly na podélných stěnách provedeny přípory i v místě, ve kterém nestojí pilíře. Zatím nevíme, zda v době výstavby raně gotického kostela neexistovala na místě nějaká starší kostelní (či jiná) stavba. To by samozřejmě mohlo ovlivnit postup prací. Nejarchaičtější znaky, zdá se, vykazují výběhy klenby severního chóru (v jižním chóru nejsou výběhy žeber zachované). Mezi formami dekoru na hlavicích přípory na podélných stěnách a na pilířích nejsou velké rozdíly. Z hlediska logiky výstavby lze uvažovat o možnosti, že na chóry navázaly podélné stěny trojlodí. Následovat mohlo masivnější obvodové zdivo dvojvěží včetně přípor, odpovídajících již formám pilířů. Záhy mohly být rozestavěny i vnitřní nosné pilíře dvojvěží. Ze situace na severní straně východního průčelí kruchty vyplývá možnost, že v době výstavby obvodového zdiva podvěží s polopilířem východní arkády severního podvěží se ještě s kruchtou nepočítalo (avšak situace nemusí být správně patrná, protože mohla být modifikována pozdějšími zásahy a zčásti je překryta omítkou). Snad v průběhu výstavby trojlodí mohlo padnout rozhodnutí o tom, že mezilodní pilíře trojlodí svou formou naváží na pilíře věží. S takto naznačeným postupem je však v rozporu to, že s mezilodními pilíři se svou formou shodují polopilíře na východní straně, na rozhraní chórů, které zřejmě musely být budovány současně s chóry. Je však možné, že střední chór byl při klenutí trojlodí dokončen nebo nově postaven. Tomu by mohla nasvědčovat shoda profilace žeber v hlavním chóru a v trojlodí (k tomu ještě poznámka níže). Je však také možné, že polopilíře mezi chóry od počátku počítaly s nynější profilací mezilodních arkád, přičemž se však původně mohlo počítat s tím, že jednotlivá travé nebudou oddělena masivními arkádami, ale jen meziklenebními žebry, odpovídajícími svazkovým příporám na podélných stěnách. Pak by i mezilodní pilíře mohly mít od počátku nynější (nebo podobnou) formu a teprve při výstavbě kleneb mohly být koncipovány pasy mezi travé.

Klenby nad kruchtou v západním poli hlavní lodi a v patrech věží je zřejmě možné považovat za původní. Svědčí o tom prohlídka rubu kleneb. Pokud na těchto klenbách docházelo při regotizaci k nějakým změnám, týkalo se to rozsáhlých výměn a doplňků architektonických článků kleneb (žeber, svorníků, konzol atd.). Klenby druhého pole trojlodí od západu se na rubu jeví jako shodné s ostatními, avšak jejich žebra mají odlišný (zřejmě pokročilejší) profil prostého klínu s výžlabky v šikmých bocích. Ostatní pole trojlodí a výběhy v západních rozích původního hlavního chóru mají podobný profil, avšak výžlabky na stranách přecházejí do drobné oblé lišty, oddělené od hranolové základny profilu ještě jemným zářezem (taková profilace, spíše poklasická, než "pozdně klasická", se ve střední Evropě objevuje častěji asi tak po roce 1290, s kulminací obliby kolem let 1320-1330, občas je užita i později). Pod kruchtou a na kruchtě mají žebra v zásadě podobný profil (klín s výžlabky, přecházejícími do oblounků, které jsou zde o něco masivnější), avšak nápadně stlačený, tedy robustnější, než lineárně výraznější žebra v trojlodí.

Zajímavé rozdíly charakterizují také náběžní štítky žeber. V severním bočním chóru jsou náběhy žeber výrazně archaického profilu, jehož postranní oblouny nad hlavicemi přípor přecházejí do drápkovitého útvaru, připomínajícího ještě románské formy, avšak běžného v "naší" "cistercko-burgundské" gotice kolem poloviny 13. století. Klenby podkruchtí nemají náběžní štítky u všech výběhů, avšak tam, kde se zachovaly, nabývají formy pravoúhlého zalomení profilu směrem vpřed (čelní strana štítku pak má tvar profilu žebra). Tato varianta je u nás dosti vzácná. Ostatní klenby v raně gotické části kostela zřejmě náběžní štítky nemají.

Některé originální hlavice jsou zjevně vysekány z velmi jemného materiálu (opuka?).

Rozdíly mezi formami klenebních žeber jednotlivých kleneb se neprojevují na klenbovém zdivu, pokud je z rubu patrné (nepřístupné jsou jen ruby kleneb podkruchtí). Je tedy možné, že některé odlišnosti souvisejí pouze s výměnou architektonických prvků (žeber, svorníků, konzol), což by mohlo být důsledkem oprav po požáru (tak by tomu mohlo být ve druhém poli trojlodí od západu). Pod kruchtou zřejmě došlo při opravě a částečné regotizaci pouze k novému sestavení žeber, v nichž byly kombinovány původní a nové prvky (doplňky z hořického pískovce jsou zřejmě dobře odlišitelné). Také rub kleneb západního pole trojlodí (mezivěží a patra věží) jsou zřejmě původní (autory vyslovený předpoklad jejich - snad částečného - přezdívání při regotizaci zřejmě není přesný). Žebra a nosné prvky klenby jsou však zřejmě prakticky kompletně nové. Původnost kleneb v patrech věží je mj. podmíněna i tím, že na klenbách zřejmě zčásti spočívá zdivo šikmých stěn oktogonálních horních částí věží. Je zajímavé, že přechodový úsek zdiva severní věže nad klenbou patra má vnitřní půdorys kruhový, kdežto v jižní věži byl od počátku rozvržen jako oktogon (nic jiného však nenasvědčuje možné domněnce, že severní věž byla rozestavěna jako válcová). Nad klenbami 1. patra obou věží nejsou patrné žádné vynášecí pasy ve zdivu věžních nástaveb pod jejich šikmými stěnami, jež jsou v podobné situaci celkem obvyklé (mají zpravidla roznést tíhu zdiva do spodní hranolové části stavby tak, aby nebyla zatěžována klenba). Je však možné, že jsou nějak integrovány do kleneb (zesílením zdiva kápí).

Zdivo kleneb trojlodí je velmi mohutné, sestavené z plochých kamenů (rula?). Tloušťka zdiva byla odhadnuta na cca 40 cm. Jednotlivá pole jsou většinou oddělena prohlubněmi nad meziklenebními pasy. Zdá se, že po vyklenutí pasů byla prohlubeň nad pasem vymezena šalováním, takže zdivo jednotlivých polí na sebe vzájemně nenavazuje (obvykle zdivo pokračuje i nad pasy a vzájemně na sebe navazuje nepravidelnou spárou). V širším východním poli trojlodí je zejména v hlavní lodi klenba velice vzdutá. Vrchol klenby leží snad téměř dva metry nad korunou obvodového zdiva.

Nad třetím oknem haly od východu na severní i jižní straně jsou zřejmé stopy přezdění koruny zdiva. Zdá se, že k tomu došlo při úpravě oken, která byla zřejmě rozšířena s užitím původních ostění a zřejmě s doplněním dílů v širším záklenku. Je ovšem těžké určit, ve které době k tomuto zásahu došlo. Podle materiálu nadezdívky bych soudil na 15. či 16. století, ale zatím nelze vyloučit ani starší dobu, třeba i dosti záhy po dokončení stavby. Na jižní straně jsou v nadezdívce nějaké starší opracované kusy a líc nadezdívky je mírně zapuštěný za rovinu okolního zdiva, na severní straně vnitřní líc stěny nad oknem výrazně ustupuje.

Živá diskuse proběhla před západním portálem. Zejména se hledalo vysvětlení pro zřejmé nepravidelnosti. V diskusi padaly názory na možné dodatečné osazení portálu, převzatého z jiného objektu. Zdá se však, že převážil názor, že k určitým nepřesnostem docházelo již při montáži. Bylo vysloveno podezření, že zedníci, osazující portál, neporozuměli dobře jeho struktuře, a proto se mohli dopustit chyb, jejichž příčinu tedy není třeba složitě hledat. Případně mohlo dojít k osazení ostění do otvoru, který mohl být po určitou dobu během stavby ponechán ve zdivu. Takový postup se zřejmě též používal; pak by ovšem nejspíše nad záklenkem portálu musel být ve zdivu západního průčelí vynášecí pas, který zde ovšem není patrný (nelze předpokládat, že by při pozdějších korekcích líce byl zcela "vymazán"). Někdy jsou podobné nesrovnalosti vysvětlovány i změnami během trvání realizace portálu. Je však třeba připustit, že v některých případech mohlo dojít i k určitým projektovým nepřesnostem ve složité struktuře, které naopak bylo třeba korigovat při montáži ostění na místě. (Proto bývá tak složité přesně podobu a konstrukci portálů vyhodnotit). Stojky ostění zřejmě měly uspořádání do jisté míry srovnatelné s některými portály z doby kolem poloviny 13. století (Tišnov, Zvíkov - kaple). Dekor archivolt se ovšem liší - je mnohem "gotičtější". Pokud tedy není pozdější, je výtvorem odlišně školeného kameníka.

Nepostřehl jsem, zda se při průzkumu podařilo prozkoumat i podkroví jižní boční kaple, kde by mohly být ukryty zbytky středověké úpravy jižního průčelí lodi.

V předloženém plánku zřejmě omylem nebylo barevně odlišeno ostění "vnitřního" ostění západního portálu, tvořícího zadní část archivolt, zjevně zařaditelného až do 14. století. Je možné, že při jeho vkládání byla upravena vnitřní špaleta. Doba osazení "vnitřního" portálu na nynějším místě není zcela jasná. Profilace ostění zřejmě není parléřovská, takže patrně nepochází z huti, která stavěla presbyterium.

Autoři průzkumu zdůraznili vysoké kvality projektu i stavebního provedení parléřovského chóru. Ukázali četné detaily, svědčící o tom, že přes určitou strohost výrazu (spíše záměrnou) je třeba architektonickou koncepci hodnotit nejvyššími měřítky. Geometrické finesy stavby ukazovali např. na prolamovaném vrcholu šnekového schodiště na horní ochoz.

Na některých místech stavby jsou "druhotně" použity prvky, osazené rozdílně od původního záměru. Pod patkou jedné z přípor jižní stěny trojlodí je do soklu začleněn svorník. Diskutovalo se o tom, zda se může jednat o raně gotický prvek, který nebyl osazen původně zamýšleným způsobem (po nějaké dílčí změně záměru), nebo jestli se mohl svorník na své nynější místo dostat při nějaké dodatečné úpravě. Nedovedu tuto situaci s konečnou platností vyhodnotit, avšak profil klenebního žebra, vybíhajícího ze svorníku, nelze podle dosavadních znalostí zařadit do 13. století. Celkem běžná hruškovcová profilace se brání zřetelnějšímu slohovému určení, sotva však může pocházet z doby před rokem asi tak 1330; řadím ji do doby lucemburské. Vztah k okolním raně gotickým dílům zatím nedovedu stanovit. Prvek je opracován zubatým ostřím, kdežto na původních prvcích vidíme stopy hladkého břitu.

Řada gotických zlomků je osazena ve hřbitovní zdi (městské hradbě) na jižní straně od kostela. Opracované díly, zčásti se zachovanými formami, jsou v části zdiva asi 2,5 nad terénem, kde zřejmě muselo dojít v zatím neurčené době k přezdění hradby. Jihovýchodně od chóru jsou ve zdi další zlomky, z nichž drobná římsová konzolka může pocházet nejspíše z druhé poloviny 14. století či z počátku 15. století (asi 1,5 m nad terénem; zde zatím nelze vyloučit dodatečné zasazení do zdiva).

Při prohlídce opěrného systému chóru zazněly úvahy o jeho čistě dekorativním významu. Dokladem by měla být skutečnost, že při někdejší opravě snad v 60. letech 20. století byly na severu dva sousedící oblouky demontovány, aniž by to vyvolalo poruchy stavby. Je sice možné, že oblouky nemají pro stavbu statický účinek, ale dočasné snesení dvou oblouků není toho důkazem. Stavba totiž představuje velice složitý systém, jehož stabilita se jen v omezené míře může projevit při krátkodobém odejmutí některé části. Ve stabilním systému stavby se i zdánlivě neúčinné prvky podílejí především na trvanlivosti, neboť mohou napomáhat při omezení účinku deformací ve stavbě, vyvolávaných např. pohyby podloží (tektonické změny, změny soudržnosti a objemu při kolísání hladiny spodní vody), tepelnými dilatacemi (např. rozpínání povrchové vrstvy prudce ozářené sluncem oproti chladnému jádru zdiva), rozměrovými změnami hmoty stavby (chemické změny materiálu, vymrzání vlhkosti - stále příliš podceňované). Není tedy zcela přiměřené mluvit jako o zbytečné dekoraci o takové části objektu, kterou bylo možné krátkodobě vyjmout, aniž by se zbytek zřítil či deformoval.

Exteriér parléřovského presbyteria byl před několika lety opraven. Průzkumy, které v souvislosti s tím patrně byly prováděny, dosud nebyly publikovány. Kvádrový příkrov ochozu nad kaplemi je již místy poškozen - zejména se vydrolují spáry, které zřejmě nebyly zhotoveny z vhodné malty. Současně je ovšem třeba říci, že spáry by měly být každoročně na jaře prohlédnuty a opraveny. Jinak totiž bude do kleneb chórového ochozu a kaplí pronikat voda. Případná oprava rozsáhlejších škod si pak vyžádá zbytečně velké finanční náklady a současně i zásahy do substance památky. Zejména provlhčení podkladu pod pískovcovými deskami záhy vyvolá jejich odtržení mrazem (tepelná izolace napadaným sněhem není vhodným "řešením", protože zvyšuje provlhčení konstrukce, do níž prosakuje odtávající voda).

Na veřejnosti nepřístupné ploše bývalého hřbitova jižně a východně od kostela jsou deponovány gotické architektonické články. Je velice naléhavě potřebné, aby pro ně bylo nalezeno či vytvořeno nějaké vhodné místo, zejména chráněné před účinky povětrnosti. Nynější umístění nepochybně zbytečně vede k rychlé erozi, takže během několika let mohou být prvky zcela znehodnoceny. Náročně zdobené listové hlavice jsou nejspíše prvky, které byly při regotizaci kostela nahrazeny kopiemi. Původ některých zlomků kružeb či klenebního svorníku není známý. Souvislost s kostelem je sice pravděpodobná, avšak původ na jiném místě Kolína nebo v okolí je též možný (dovoz odjinud by mohl souviset s obětavostí bratří Kamarýtů, kteří od poválečné doby zachraňovali četné ohrožené památky - zejména šlo o sochy - z okolí tím, že je přemísťovali na bývalý hřbitov u sv. Bartoloměje).

Chrámu by měla být rozhodně věnována velká pozornost i při budoucích opravách. Řada souvislostí totiž zatím uniká konečnému spolehlivému pochopení, neboť většina vnitřních líců stěn je pokrytá kompaktními omítkami a vnější líce zas byly při několika opravách postupně přezdívány.

Prezentace průzkumu naprosto splnila očekávání. Rozhodně je povzbuzením vidět metodicky skutečně pilotní zpracování průzkumu tak složitého a rozsáhlého objektu. Je však třeba litovat, že se nepodařilo najít prostředky na pořízení fotogrammetrie, neboť jinak není možné přikročit k analýzám "píď po pídi", tolik potřebným. Současně je zřejmé, že kromě trvalé péče o objekt (kterou brzy po provedení opravy potřebují spáry kvádrové dlažby horního ochozu) je potřebné směřovat i hledání režimu trvalé péče o informace o památkách. Není důležité jen provést základní průzkumy a dokumentaci a pokračovat ve sběru informací z dalších průzkumných kampaní, zejména v souběhu s opravami, ale také se postarat o to, aby tyto informace byly v případě potřeby k dispozici. Potřeba otevřeného databázového systému informací v památkové péči je nabíledni. Současně je třeba výsledky publikovat. Snad smím říci, že v těchto dnech hledáme cestu, jak - mj. - práci na informační databázi oživit. Takové systémy existují, památkovou péči však zatím příliš nezasahují. Věřím, že se mezi těmi, kdo dočetli až sem, najdou tací, kdo by byli ochotni se zapojit do diskuse o těchto otázkách, kterou chceme obnovit v nejbližších týdnech. Postup příprav a poznámky k uskutečněným krokům bude možné sledovat na stránce MONUDET.

Musím se vrátit k výjezdu do Kolína. Průběh prezentace a předložené výsledky zapůsobily až velkolepým dojmem.

zpět na hlavní stránku