Výjezd SpSHP a NPÚ–ÚOP středních Čech do Záboří nad Labem dne 30. 9. 2003.

 

Předmětem pozornosti účastníků byl kostel sv. Prokopa v Záboří nad Labem. Podnětem k uspořádání akce byly jednak nedávno vyslovený názor doc. Radové-Štikové (na konferenci Dějiny staveb 2003 v Nečtinách; v nejbližší době vyjde v časopisu Průzkumy památek) o možném přenesení portálu v pozdější době (v 16. stol.) z jiného místa (snad z bývalého kláštera v Opatovicích nad Labem), jednak to, že v průběhu restaurování portálu (Jan Bradna, akad. sochař, restaurátor) dochází k odkrytí některých částí konstrukcí, takže je možné lépe posoudit jejich skladbu a případně i stáří. Zájem o portál v loňském roce oživilo i vydání článku Klára BENEŠOVSKÁ: Záboří a Olomouc: vandrující umělci, skicáře, kopie, vzorníky a úloha uvědomělých stavebníků, in: Pro arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila, Artefactum, Praha 2002, s. 51-65.

Akce se zúčastnili významní odborníci z NPÚ–ÚOP, vedení svým ředitelem arch. Vojtěchem Láskou, a představitelé SPSHP pod vedením arch. Mileny Hauserové, která se zasloužila o uspořádání akce, a ing. Petra Macka. Celkem byl počet účastníků odhadnut asi na 30, což je značně více, nežli na minulých výjezdech. Tento zájem samozřejmě lze přičíst špičkové hodnotě památky, aktuálním živým diskusím a možná i snadnější dostupnosti z Prahy.

Program zahájil arch. Karel Kibic ml., jakožto věcně příslušný pracovník NPÚ–ÚOP.

Dr. Štafen (omlouvám se za uvedení neúplného či zkresleného jména – to platí i v ostatních případech) seznámil s výsledky svých analýz kamenného stavebního materiálu kostela. Označil opuku, z níž je sestaveno ostění portálu, za bělohorskou s tím, že to neznamená, že kámen musel být dopraven z Bílé Hory či z jiného zdroje této horniny v okolí Prahy. Také v širším okolí Záboří jsou nevelká ložiska tohoto materiálu. Kvalitní materiál však musel být vylámán v ložisku s dostatečnou mocností (protože zejména horní vrstvy bývají málo soudržné). Zatím není známo, že by ve středověku byly v okolí Záboří takové lomy. Dovoz z Prahy je tedy dosti pravděpodobný. Dr. Štafen označil původ kamene z okolí Hradce Králové či Pardubic (tedy z okolí Opatovic) za prakticky vyloučený. Ostění barokního portálu, dodatečně vložené do románského otvoru, je z červeného pískovce, hojně dobývaného na Kouřimsku a Českobrodsku. Z této oblasti pocházejí i červené pískovcové sloupy ve východní části lodi kostela a také fragmenty sloupů a patky, uskladněné před vstupem do kostela.

Poměrně atypickým stavebním materiálem je výrazně žilnatý šedobéžový pískovec s výraznými vystupujícími křemennými žilkami. Zdroj tohoto materiálu v okolí zatím nebyl nalezen. Nejspíše pochází z úpatí Železných hor.

Pískovec hlavic v arkádách předsíně je výrazně odvápněný. Zřejmě byl v tomto stavu těžen již v lomu (pokud by totiž k odvápnění např. účinkem deště docházelo až na hotovém prvku, neměl by celý kus kamene tak rovnoměrné vlastnosti.

Restaurátor Jan Bradna seznámil s poznatky o skladbě ostění a o jeho kamenickém opracování. Upozornil na to, že podle dosavadních poznatků byl portál hned při dokončení opatřen (vápenným?) nátěrem zlatavé barvy, dodnes v řadě míst zachovaným. Nebyly zjištěny stopy dalších barev; pozdějších překryvů ovšem byla řada.

Jan Bradna dále poukázal na konstrukční závady či nesrovnalosti ve skladbě ostění arkád předsíně, v nichž nejsou tělesa polosloupů a jejich hlavice svázány s okolním zdivem. Je pravděpodobné, že tato skutečnost souvisí s tím, že prvky byly původně určeny k osazení jiným způsobem, nejspíše v jiném objektu.

Petr Macek upozornil na běžnou praxi ve středověkých hutích, které vyráběly prvky "na sklad". Prefabrikáty byly posléze montovány podle potřeby.

Jan Sommer (pisatel těchto řádků) seznámil s poznatky z dosavadních průzkumů ostění portálu i zdiva v jeho okolí. Konstatoval, že zatím nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by potvrzovala dodatečné osazení portálu do starší předsíně. Na vnitřní straně průčelí předsíně v okolí portálu vystupuje nepravidelný rizalit, organicky související s arkádovou stěnou předsíně. Mezi kvádry rizalitu byly zjištěny podřezávané spáry (někteří přítomní účastníci ovšem uváděli příklady pozdějšího výskytu podřezávaných spár až do 19. či počátku 20. století). Existence vnitřního rizalitu a nesrovnalosti v osazení polosloupů v arkádách předsíně svědčí o tom, že jak portál, tak prvky arkád byly vytvořeny pro jiné užití (jako prefabrikáty; v okolí s dovozem plastik ze zatím neznámého místa počítá Pavel Kroupa ve svém rozboru jižního průčelí kostela ve Svatém Jakubu), posléze však byly osazeny na nynějším místě. Referent vyjádřil přesvědčení, že k výstavbě předsíně v předpokládané podobě s portálem a s arkádami došlo již ve 12. století. Připustil však, že další poznatky mohou dílčím způsobem dosavadní hypotézu doplnit. Zmínil se o konstrukci záklenku, která je do jisté míry atypická. Jednak jsou v ní užity neobyčejně dlouhé a štíhlé díly kamene (jak na to upozornil Jan Bradna), jednak se v archivoltách vyskytují díly, které nepravidelně přesahují do dvou archivolt. Díly záklenku nejsou prakticky vůbec konstrukčně provázané. Většinou se stýkají jen hranami, takže netvoří jinak běžnou "přečnělkovou" konstrukci ústupkových románských ostění. Z technického hlediska tedy má záklenek blíže k obkladu, nežli k samonosné konstrukci.

Arch. Vojtěch Láska ocenil velký zájem všech přítomných o osud jedinečné památky. Velice rád by získal návrhy na další postup prací a průzkumů.

Na tento podnět reagovala arch. Milena Hauserová nabídkou prostoru k takové diskusi na půdě SPSHP. Vyzvala účastníky k podání podnětů a připomínek a vyjádřila odhodlání dodaná stanoviska sumarizovat.

Z hlediska statiky stěny předsíně v okolí portálu zřejmě správně poznamenal ing. Jan Žižka, že není možné neuspořádané vyzdívky po dodatečných vybourávkách injektovat. Tyto úseky nestabilní konstrukce bude nutné přezdít kvalitními (nejlépe starými) cihlami. V souvislosti se statikou předsíně upozornil restaurátor Jan Bradna na to, že v uplynulých týdnech byly zaznamenány nové praskliny v některých hlavicích v arkádách předsíně. Kdosi vyslovil námět k osazení sádrových terčů. V každém případě je zřejmé, že stabilita objektu se z vnějšího pohledu jeví v dobrém stavu, avšak je třeba ji považovat za vážně ohroženou.

V souvislosti se statickými závadami průčelí předsíně byl probírán i námět na snesení zděného štítu předsíně, který zdivo značně zatěžuje. Zřejmě by tím byl obnoven stav z poměrně nedávné doby, neboť podle vyjádření místních pamětníků vznikl zděný štít až před polovinou 20. století; do té doby byl pouze bedněný.

Přítomní poukázali na vážnou závadu z hlediska koncepce průzkumů v tom, že dosud nebyla zpracována archivní rešerše. Již při pohledu na stavbu je zřejmé, že prodělala několik zásahů v 17. a v 18. století a opravy pokračovaly během 19. století i díky tomu, že byl oceněn význam portálu. Je tedy nutné předpokládat, že se na různých místech zachovaly doklady o těchto opravách i o restauracích portálu. V zásadě vznikla shoda na tom, že vzhledem k blížícímu se konci sezóny restaurátorských prací by mělo být zimní období využito ke zpracování podrobné archivní rešerše.

Z hlediska postupu oprav zazněly názory v tom smyslu, že by koncepce restaurování měla být stanovena ve vazbě koncept sanace celé stavby. To platí jak o stanovení technického provedení a barevnosti fasád předsíně (dosud nebyl proveden ani průzkum), neboť nynější "tvrdé" omítky (asi se jedná o dvouvrstvou nebarvenou omítku s přídavkem cementu) památku do značné míry degradují (nelze ovšem vyloučit, že budou zachovány jako doklad doby), tak např. o neudržovaných okapech, ze kterých vytéká voda na průčelí (velkým proudem vody je např. zaléván portál sakristie). Také střešní krytina (bobrovky) je v řadě míst narušená a do stavby leckde zatéká.

Účastníci výjezdu věnovali samozřejmě velkou pozornost i vlastnímu patrovému kostelu. Studovali kamenické opracování zdiva věže a zvažovali možnost jejího dodatečného (opožděného) dokončení (pilíře a arkády v patře se od ostatního zdiva liší užitím červeného pískovce a velmi pečlivým opracováním povrchu kvádrů. Přesto však i na horní části věže byly zjištěny podřezávané spáry, takže nelze pochybovat o tom, že věž byla dokončena v románské době, přičemž k této práci mohla být přizvána jiná skupina kameníků. Účastníci přijali zprvu zpochybňovanou představu podkovovité apsidy s nečleněnou ostrou hranou triumfálního oblouku.

Účastníkům byla předložena dokumentace restaurátorského průzkumu, výběr dokumentace situací odkrytých při snímání omítek a byly jim poskytnuty solidní plánové podklady.

Další četné diskutované skutečnosti nelze ve stručnosti zachytit. Budou využity jako podněty pro další opatrování památky.

Bylo by vhodné docílit větší koncentraci zájmu na průzkumné činnosti. Dokumentaci v dosahu restaurátorského zásahu by nebylo možné považovat za dostatečnou, jelikož od ní nelze očekávat např. analýzu druhů zdiva, jeho souvislosti, atd. Dosavadní poznatky jsou však velkým přínosem a příslibem na dosažení konečného poznání jedné z nejvýznamnějších památek v naší zemi.

 

V Praze dne 18. 10. 2003, Jan Sommer.