V sobotu 7. prosince
2002 se
konala další ze série exkurzí, pořádaných Sdružením pro stavebně-historický
průzkum (SPSHP). Jedná se obvykle o výjezd za účelem prezentace rozpracovaného
či dokončeného stavebně-historického průzkumu, nad kterým se rozvíjí diskuse jak
s ohledem na vývoj a typologii zkoumaného objektu, tak na metodu výzkumu a
interpretaci poznatků. Věřím, že tato setkání přispívají ke zlepšení osobních i
pracovních vztahů mezi specialisty na stavebně-historický průzkum, že mohou
přispět ke zvýšení celkové úrovně stavebně-historických průzkumů a v neposlední
řadě posílit i autoritu výsledků - odborně prodiskutovaných - v očích investorů
a příslušných institucí.
Osobně jsem se zúčastnil
několika takových výjezdů, pořádaných především Ing. Petrem Mackem, starostou
SPSHP. Pracovní atmosféra mi imponovala. P. Macek bez zatajování objevů, ale
také bez zakrývání nejasností, před kterými se ocitl na pochybách, předkládá i
pracovní interpretace a vyzývá účastníky k osobní aktivitě na jednání. Přítomní
vystupují s dotazy, požadavky na upřesnění, ale také podle svých znalostí
přispívají podnětnými postřehy, čímž "oplácejí" P. Mackovi jeho bezprostřednost
a obětavost.
Ve Velkých Žernosekách
proběhla nejprve prohlídka kostela, jehož stavebně-historický průzkum realizoval
P. Macek s kolektivem spolupracovníků v posledních letech. Objekt je pozdně
gotický, ovšem vybudovaný ve dvou stavebních etapách. Nejprve byla zřejmě ke
staršímu drobnému kostelu postavena průčelní věž, charakteristická klíčovými
střílnami v bývalém 1. patře a svědčící tak o obranném významu kostela. Na místě
zatím jen předpokládané starší stavby byl k východní stěně věže záhy přistavěn
nynější pozdně gotický kostelík. Díky tomu se na východní straně věže v nynějším
podkroví lodi dochovala ve vynikajícím stavu - "jako nová" - originální úprava
ostění zvukového okna zvonice a omítek; po obvodu okna probíhá bílý hlazený pás
(hladkého povrchu bylo nejspíše dosaženo jen zatřením pačoku do vlhké omítky),
kontrastující s hrubým povrchem okolní omítky, hrubě zarovnané hranou lžíce.
Nároží věže byla architektonizována bílým iluzívním
kvádrováním.
Loď kostela s trojboce
uzavřeným presbyteriem splývají do jednoho "kaplového" prostoru, neděleného
triumfálním obloukem. Trojdílná okna s hrotitými záklenky jsou opatřena pozdně
gotickými kružbami. Vnější opěrné pilíře vyztužují zdivo v místech klenebních
konzol, vsazovaných do zdiva zřejmě hned během stavby. Po dokončení obvodového
zdiva byl zřejmě vztyčen krov, podle všeho dochovaný dosud z doby výstavby,
načež bez velkého odkladu byla vestavěna klenba, jejímiž čelními oblouky jsou
částečně překryty vrcholky okenních ostění. Klenba je rozdělena do dvou polí s
mírně kupolovitým vzdutím, ovšem žebra sledují obrazec Parléřovy síťové klenby z
pražského kostela sv. Víta. Na rubu klenby bylo možno pozorovat doklady
stavebního postupu. Svorníky prostupují celou hmotou klenby a na rubových
plochách nesou rysky, svědčící o vyznačení geometrie, přenášené z projektu. Na
rubu svorníků jsou též kamenické značky, které mohly sloužit k odlišení podílu
kameníků, ale mohly též určovat polohu svorníků (montážní značky), jelikož
geometrie svorníků (úhly vybíhajících žeber) se vzhledem k rozdílné délce
klenebních polí neshodovala. Žebra byla nepochybně položena na ramenáty, načež
bylo na šalování kladeno klenbové zdivo, sestavované z jednoduše otloukaných
opukových kvádříků dosti pravidelných rozměrů nepříliš odlišných od
cihel.
Krov kostela je zřejmě
původní, jednoduché konstrukce s hambalky a patními vzpěrami. Ve východní části
krovu jsou v organické souvislosti s vazbami svislé trámy osmibokého
sanktusníku, jehož nadstřešní část byla později odstraněna (provaz ke zvonu
musel procházet otvorem v klenbě, zřejmě zatím neurčeným). Z krovu byly odebrány
dendrochronologické vzorky, takže se zřejmě můžeme v dohledné době těšit na
určení stáří krovu, a tím možná i na datování kostela.
P. Macek seznámil přítomné s
pracovními úvahami o původu slohu, a tedy i huti, která kostel stavěla. Studuje
souvislosti s českými pozdně gotickými kostely, ale také se stavbami v sousední
části Saska. Kloní se k úvahám o možném dominantním vlivu Saska i na
severočeskou pozdní gotiku již v době Benedikta Rejta. Domnívám se však, že není
možné přehlížet velmi rychlé přenášení poznatků mezi hutěmi jižního a středního
Německa a Čech (Annaberg, Míšeň, Pirna, Most, Louny, Praha, Kutná Hora, Pasov,
Salzburg, Würzburg, Řezno). Po roce 1500 se inovace uplatňovaly současně na
tolika místech, že jejich nyní odhalený výskyt by jen s obzvláštním štěstím bylo
možné prokazatelně spojit s bezprostředním vlivem. Základním vodítkem by přitom
měly být precizně prokázané metrické a jiné souvislosti (dispozice kleneb,
okenní kružby, klenební žebra, kamenické značky). Cenné by bylo každé doložení
např. v podobě listinných zpráv o platbách kameníkům apod., neboť by se jednalo
o základní pevné body pro další výzkumy. V této době proto osobně přičítám
největší význam materiálovým publikacím, zpracovaným věcně tak, aby mohly být
využity při dalších výzkumech a srovnáváních jiných
objektů.
Věřme tedy, že po konečném
vyhodnocení výzkumu se dočkáme potřebné publikace dokumentace a poznatků o
výtečně zachovaném pozdně gotickém objektu, poznamenaném jen sice pohledově
nápadnou, avšak k hmotě objektu vcelku šetrnou úpravou z konce 19.
století.
Po vydatném obědě v
restauračním zařízení pod kostelem vedl P. Macek posilněné účastníky exkurze (v
počtu deseti) k objektu, jehož výzkum právě dokončil, a který jej vlastně
podnítil ke svolání tohoto odborného setkání. Na východní straně nad jádrem obce
je ve strmě stoupajícím úbočí prvních výběžků Českého středohoří (Porta
Bohemica) vyhloubena soustava postupně rozšiřovaných sklepů, sloužících k
uskladnění vína, pěstovaného od středověku na okolních stráních, příznivě
směrovaných vůči slunečním paprskům. Sklepy v nynější podobě zřejmě vznikaly v
několika etapách během 17. a 18. století, kdy Velké Žernoseky patřily Nosticům.
Ve vazbě na sklepy vznikl objekt, v českých podmínkách zřejmě unikátní, ve
značném zjednodušení srovnatelný se stavbami nad vstupy vinných sklípků na jižní
Moravě, ale také s rozsáhlejšími reprezentačními objekty na bohatých statcích
(Uherské Hradiště; bude ještě vhodné snést paralely z Itálie, Francie, Rakouska,
jižního Německa, povodí Rýna, Mohanu a Maasy). Stavba ve Velkých Žernosekách
dostala po několika stavebních proměnách podobu reprezentačního zámku,
obsahujícího v přízemí nástupní prostor ke sklepům, vloženým do svahu v pozadí,
zatímco v patře našly místo reprezentační a obytné místnosti Nosticů a jejich
hostů. Postupný vývoj objektu do značné míry omezuje možnosti předběžného
nedestruktivního stavebně-historického průzkumu na stanovení jednoznačné
hypotézy stavebního vývoje. Věřme, že při případných budoucích opravách (nyní
ovšem již zahájených), se podaří doplnit poznatky o konstrukčních souvislostech,
a tím zpřesnit dosavadní náhledy. Patří zřejmě k výrazným přínosům P. Macka pro
metodu SHP, že vytrvale zdůrazňuje potřebu adekvátnosti všech předkládaných
hypotéz dosažitelným poznatkům.
Věřím tomu, že P. Macek se
svou vitalitou, výkonností a vědomostmi se v dohledné době bude moci zasloužit o
růst prestiže metody SHP. Na druhé straně z toho, soudím, vyplývá závazek pro
ostatní zpracovatele SHP, aby se snažili dosáhnout srovnatelných parametrů své
práce. Ve Velkých Žernosekách P. Macek předložil imponující výsledky i podnětné
hypotézy.
Doufám proto, že v brzku
(asi po zimní přestávce) se podaří pokračovat v obdobných akcích na jiných
místech. Samozřejmě si přeji, aby se v hojnější míře uplatnili i jiní
svolavatelé a aby se jim podařilo navázat na podnětnou atmosféru akce ve Velkých
Žernosekách, provázené atmosférou celkem optimistického počasí jednoho z prvních
letošních skutečně mrazivých dnů.
Co všem přítomným kalilo
náladu, to byly stopy zkázy, pozorované na každém kroku jak v navštívené
lokalitě (kde byly před několika desetiletími až na pár výjimek zbořeny všechny
hospodářské a rekreační objekty, navazující původně na zámek - byly postupně
budovány až téměř do poloviny 20. století), tak všude po cestě, ať už jeli z
Ústí nad Labem, z České Lípy, nebo z Prahy. Vkrádají se tak myšlenky, které je
zřejmě třeba zahánět, ohledně významu jednotlivých podrobných analýz, když všude
zanikají nejen vinou letních povodní sta a sta objektů, které nikdy nebude možné
podchytit ani elementární dokumentací. Tak zanikaly historické stavby i dříve,
avšak to bylo přeci jenom v době, kdy památková idea nedosáhla dnešního stupně
vývoje, který jakoby vylučoval možnost, že státní památková péče nedokáže
vyvinout úsilí alespoň pro zaznamenání informací o mizejícím odkazu minulosti.
Skutečnost je však truchlivá.
Určité naděje snad smí
vyvolávat probouzející se zájem některých investorů o hodnotu jejich
historických památek, tak jako je tomu v případě vinařského zámečku ve Velkých
Žernosekách. Při takové aktivizaci majitelů i širší veřejnosti by měli sehrávat
stále větší roli i realizátoři SHP, vyzbrojení svými bohatými vědomostmi. K
jejich arzenálu musí patřit i publikování výsledků. Těšme se tedy na budoucí
články P. Macka a kolektivu jeho spolupracovníků, seznamující s památkami
Velkých Žernosek, lokality, která je velké části obyvatelstva známá díky obsahu
sudů, rozestavených v dlouhých špalírech podél stěn zkoumaných
sklepení.
© Jan SOMMER,
2002-12-08
monudetakt
2002-12-08