MONUDET > články > K metodám dokumentace památek
(Pozn.: Tento text původně vznikl pro informaci zájemců o podrobnosti k montáži i užívání "hřebenů" v roce 2000 - tomu odpovídají např. poznámky k 3D scanování...)
Technicky jednoduchá, snadno zhotovitelná pomůcka ke spolehlivému kopírování forem, v mém případě využívaná především k odměřování profilů architektonických článků.
Popisované zařízení je svými rozměry vhodné k odměřování profilací architektonických článků běžných rozměrů. V některých prodejnách průmyslového zboží je možno zakoupit obdobná zařízení, avšak jejich velikost je značně malá; v oblasti architektury jsou použitelné pro odměřování drobnějších prvků nebo pro přesnější zjištění forem jemněji členěných úseků větších profilů. V praxi se proto osvědčilo souběžné používání drobnějších hřebenů spolu s popisovaným výrobkem.
Podotýkám, že o vytvoření zařízení s podobnou funkcí jsem usiloval již dlouho. Snažil jsem se vytvářet různé mechanismy, které by přenášely pohyb nějakého snímače na pisátko, pohybující se po podložce s papírem. Např. jsem vytvořil mechanismus s využitím paralelogramu ISIS. Všechna taková zařízení jsou však velmi citlivá na sebemenší nepřesnost při montáži i manipulaci. Jsou také těžká. Jejich praktické užití v terénu se ukázalo jako nereálné. Uvažoval jsem také o možnosti elektromechanického zařízení, které by umožňovalo přenášení pohybu čidla, vedeného po povrchu profilu, do paměti počítače. Následně by bylo možné vykreslení na plotteru. Takové nápady jsem vyslechl i od některých kolegů. Postupně by bylo možno si představit i nějaký "družicový" či "vojenský" systém skenování. Po používání zde popsaného zařízení však nevidím v případném nasazení nějakého "počítačového" systému žádnou výhodu. Zařízení by bylo neobyčejně nákladné, náročné na obsluhu, patrně by bylo těžko dopravovatelné. Naopak popisovaný "hřeben" představuje robustní mechanické zařízení, které poskytuje při bezkonkurenční jednoduchosti výsledky, které je možno bezprostředně na místě zkontrolovat, případně opravit a doplnit. Celý postup se možná někomu může jevit málo "moderní", ale osobně ho považuji za naprosto vyhovující dané potřebě.
Popis zařízení (zkušenosti s výrobou)
Je zřejmé, že použité technické provedení hřebenu (prezentované na fotografiích v příloze) nepředstavuje jedinou možnost. Nepochybně by bylo možné při výrobě zkušeným řemeslníkem ve vybavené zámečnické dílně zvolit "technologičtější" řešení. Já jsem však dosti dlouho hledal takové provedení, které bude realizovatelné doma v garáži, s minimálním nástrojovým vybavením. Nakonec jsem se dopracoval ke spolehlivě funkční variantě, přičemž montáž byla zcela jednoduchá.
Vzhledem k předpokládanému nejčastějšímu využití pro odměřování portálových profilů jsem stanovil šířku hřebenu na cca 50 cm a potřebnou hloubku měření na cca 30 cm. Vzhledem k potřebě přesného dodržení roztečí mezi jednotlivými posuvnými jehlami mi bylo jasné, že nemohu takové množství vodicích drážek podomácku vyrobit s potřebnou přesností (a v historické době). Ukázalo se, že snadno dostupným řešením jsou závitové tyče. Tyče dostatečně veliké jsou sice těžké, avšak ukázalo se, že jsou vhodné svou tuhostí. Navíc bylo možno koncové díly velmi snadno upevnit k tyčím pomocí matic, našroubovaných na tyče. Koncové díly pak byly uprostřed spojeny příčníkem, který zajišťuje pružné upnutí jehel.
Jehly jsou tedy spolehlivě vedeny v závitech tyčí. Do závitu jsou vtlačovány příčníkem, pružně podloženým látkou s vhodným koeficientem tření – proužek koberce "Jekor", podložený molitanem.
Jako poměrně komplikované se ukázalo získání jehel s garantovanou přímostí a určitou pevností. Nejprve jsem v pokusné fázi použil svařovací dráty o 2 mm, dlouhé 50 cm (získané rozpůlením prodejních délek 1 m). S průměrem drátů korespondovalo stoupání závitu na tyčích 2 mm. Potřeba větší délky jehel samozřejmě souvisela s nutným dodržením minimálního odstupu závitových tyčí (cca 10 cm). Svařovací dráty jsou však poměrně měkké, takže se často ohýbaly i slabou silou při nechtěném dotyku s měřeným prvkem. Přes značné úsilí jsem nesehnal dostatečně pevné dráty. Soudím, že nejvhodnější by byly kalené jehly s leštěným a zušlechtěným povrchem (ještě lepší by byly nerezové). Mně se nakonec podařilo v Pérovně Hostivař nechat vyrobit patentové rovnané dráty. Jejich tuhost nedosahuje parametrů proponovaných kalených jehel, ale jsou celkem pružné, takže se alespoň nechtěně neohnou. Technik výrobce mě přesvědčil, abych raději pro daný účel zvolil drát o 1,8 mm. Dráty se sice navzájem nedotýkají, někdy však mezery mezi nimi zhoršují stabilitu drátů při manipulaci. Výrobce mi navíc "vypomohl" tím, že srazil hrany jehel. Tím však dochází častěji k prokluzu jehel po šikmém povrchu měřeného profilu. Lepší jsou konce jehel ostře odříznuté.
Při manipulaci se ukázala hmotnost hřebenu na hranici únosnosti. Zařízení je však spolehlivě ovladatelné. Určitého cviku a zručnosti je potřeba především při měření směrem dolů nebo vzhůru, jelikož vzhledem k hmotnosti jehel může dojít k jejich samovolnému posuvu. Prozatím tomu bráním zvýšením přítlaku příčníku tím, že se o něj opřu palcem. Do budoucna bych chtěl při nyní zamýšleném mírném prodloužení hřebenu opatřit příčník pomocným pružným ramenem, které by se v případě potřeby přitlačilo k příčníku a zvýšilo tak jeho přítlak. Taková fixace by byla vhodná např. i při přenášení hřebenu po sejmutí profilu, neboť se tím sníží riziko nechtěného posunutí jehel (riziko je vyšší tehdy, když manipulant nemůže veškerou pozornost věnovat pohybům hřebenu – např. při lezení po žebříku či lešení).
Způsob použití
Hřeben se jednoduše přitlačí ve směru jehel k profilu, přičemž je třeba dohlížet na kolmost zařízení k profilu. Konce jehel okopírují tvar profilu. Obrys konců jehel se obkreslí na papír (používám formát A3; pokud měřím delší prvky, papíry nastavuji – pomocí lepenky nebo orientačních značek v místě přiložení dalších listů). Měření je většinou třeba doplnit druhým i třetím přiložením hřebenu, jelikož tvary profilu zpravidla obsahují zákruty, které není možné zasáhnout při jediném měření. Tato doplňková měření jsou ovšem vhodná, protože umožňují spolehlivější kontrolu přesnosti kresby. Při opakovaných měřeních přikládám hřeben v odpovídajících místech, čímž postupně zpřesňuji výslednou kresbu.
Často je profil delší než hřeben. Potom je zpravidla třeba oměřovat profil vícekrát v překrývajících se úsecích a ty posléze nastavovat. Nastavování by ovšem mohlo být snadno zdrojem nepřesností. Tomu je třeba zabránit prováděním pomocných měření s využitím vhodných pomůcek (trasování od přiložené tyče – přitom je třeba dát pozor na to, že hrany profilů jsou často poškozené; úhloměr; odpichovátko).
Používání odpichovátka je nutné zejména při odměřování klenbových žeber, jelikož podmiňuje spolehlivé určení šířky "kořene" žebra.
Četné profily architektonických článků jsou příznačné střídáním rozměrných úseků s jemně členěnými pruty apod. V takových případech je vhodné precizovat jemné tvary doplňkovým přiložením drobnějšího hřebenu (používám prodávaný přípravek).
K obkreslování profilu na papír používám běžné lihové fixy se středně silným pisátkem (Centropen 2750), tmavé barvy. Nepravidelnou "zubatou" linku obtáhnu.
Spolehlivá manipulace s hřebenem vyžaduje určitou dávku cviku. Vhodnou taktikou při výběru směrů přikládání přípravku k profilu je třeba eliminovat případné chyby, vznikající při prokluzu konců jehel po některých částech profilu (nebezpečí je samozřejmě úměrné hladkosti povrchu profilu – potíže vznikají u jemně broušených povrchů prvků z opuky nebo u profilů pokrytých nátěry). Určitou pozornost vyžaduje i obkreslování profilu. Neopatrností by mohlo dojít k pohybu konců jehel, přiložených k papíru, a tím ke zkreslení křivky. Takové "mušky" je dobré vychytat při tréninku doma a nezdržovat se tím v terénu.
Zpracování výsledků
Již při měření si na papír k profilu poznamenám všechny identifikační údaje o měřeném předmětu, jeho poloze na stavbě apod. a datum měření.
Vzhledem k dalšímu zpracování nákresy zmenšuji na kopírce na 50% originálního rozměru (měřítko 1:2; občas kopírku zkontroluji přeměřením rozměrů, abych zabránil běžnému “vlnění” kopírek, kdy je kus kopie protažený, jiný zkrácený). Většina běžných profilů se mi potom “vejde” na formát A4. Skládané profily v tomto měřítku pečlivě “slepím” z nastříhaných kousků papíru. Na větší profily používám formát A3, málokdy je potřebný větší. Obkreslování provádím tuší na pauzák, perem 0,7 mm. Tenčími pery vyznačuji např. odlomená místa profilu nebo tvar nepravidelných "rubových" ploch, určených k zavázání do zdiva (pokud měřím volný prvek např. v lapidáriu). Ke kresbě připojím jednoduché grafické měřítko a připíši identifikační údaje. Zvolené tloušťky pera jsou vhodné proto, že umožňují čitelnou reprodukci při jakémkoliv zmenšení. Naopak čára větší tloušťky by mohla znejasnit případné jemné členění.
Někdy je nutné doplnit část profilu, která z nějakého důvodu nebyla při měření dostupná (např. u žebra se často podaří změřit jen jeden bok a ověřit šířku pomocí odpichovátka, jelikož měření pod klenbou je mnohdy obtížné – pak lze s jistou licencí předpokládat, že profil je symetrický). Ideálně doplněnou část profilu je vhodné graficky odlišit, např. vyznačením čárkovanou čarou (zkušenost svědčí o časté nesymetrii originálních prvků).
Prosba nakonec
Prosím toho, komu se mé informace budou hodit o zaslání případně získaných výsledků měření. Takto obdržené výsledky bych samozřejmě nepoužil jinak, než k osobním studijním potřebám (např. bych je bez souhlasu dále nešířil, ani nepublikoval).
Děkuji.
© Jan SOMMER, 2007 (text z roku 2000)
Citace:
Jan SOMMER: K metodám dokumentace památek. Kapitola:
Poznámka k technickému provedení a k
použití prototypu tzv. hřebenu k odměřování profilů architektonických článků
on-line: http://sweb.cz/monudet/monudetclanky/clanky2007/mdcl070524ad-kovar/hreben2000.htm
od 5.6.2007, upraveno 5.6.2007.
MONUDET > články > K metodám dokumentace památek