MONUDET > články > K metodám dokumentace památek
Kapitoly:
Úvod |
Fotografie
|
Profily (hřebeny) |
Somrograf |
Pauzování
|
Půdorys (polární měření)
Nárysy průčelí - měrné snímky
|
Překreslování |
Dendrochronologie
|
Světla |
Drobnosti |
Způsoby publikace
Barevná a šedá škála k vložení do záběru fotopřístroje. Škálu je vhodné upevnit na pevnou podložku, opatřenou např. otvory pro zavěšení (na provázek) nebo jiný způsob upevnění (napínáčkem), který by ovšem neměl poškodit hodnotnou část památky. Podložka na snímku není nejvhodnější.
Škála by se neměla používat déle než tak dva roky (dochází ke změnám barev; v některých seriózních zahraničních institucích se škály vyměňují po půl roce...). Je třeba ji chránit před světlem (pokud není používána, má být uložena v obalu; většinou postačí originální obálka). Nemělo by se na její povrch sahat špinavýma nebo zamaštěnýma rukama (optimální jsou čisté látkové rukavice, případně čistý kapesník).
Při zpracování fotografií ve fotolabu je vhodné upozornit při předávání zakázky, že v záběrech je vkládána škála, neboť to obsluze dává možnost poměrně snadno barvy překontrolovat, případně upravit – samozřejmě ani to není záruka dokonalého výsledku.
Instalace barevné škály ovšem vyžaduje určitý čas, takže je potřebné uvážit, zda bude v konkrétním případě použita. Samozřejmostí má být tam, kde jsou předmětem zájmu např. stopy barevných povrchových pojednání. Pokud je dokumentována sonda restaurátorského průzkumu v barevných vrstvách (např. "okénko" s odlišením jednotlivých vrstev), je umístění škály prakticky povinné!
Mezi fotografiemi prvku by neměl chybět celkový záběr ve vhodném osvětlení, který by poskytoval základní informaci o celkových proporcích, o výskytu stop opracování, a samozřejmě také o stavu prvku. I v jednoduchém orientačním záběru, pokud není možnost pořídit podrobnější dokumentaci, by mělo být vloženo měřítko vždy, pokud tomu nebrání nějaká závažná obtíž (např. stísněné prostorové podmínky nebo fyzická nedosažitelnost fotografovaného místa).
Následující snímky ukazují rozdíly v osvětlení (šikmé, rozptýlené). Rozdílnosti ve vypovídací schopnosti o plasticitě povrchu jsou evidentní. Je samozřejmé, že pro některé výrazněji plastické předměty se kontrastní boční osvětlení nehodí.
Nelze ovšem přehlédnout ani to, že na barevné podání fotografie má vliv řada činitelů. Např. jde o barevné vlastnosti dopadajícího světla, které jen v omezené míře mohou korigovat zabudované SW v digitálních fotopřístrojích. U filmových fotomateriálů je barevné podání rovněž ovlivnitelné jen v malé míře. Na snímcích zde je tentýž kamenný prvek snímán týmž fotoaparátem v různých světelných podmínkách. Výsledky jsou evidentně velmi rozdílné.
Jediným exaktním řešením problémů s barevným podáním je použití standardní barevné škály. Jen tak je totiž možné následně eliminovat vady, které při pořízení i zpracování snímku vznikají.
Např. při fotografování skutečností, jejichž barevný výraz je podstatný, by barevná škála měla být použita vždy. To by mělo platit prakticky závazně např. při fotografování barevných obrazů, sond odkrývajících vrstvy starších barevných nátěrů apod.
Příklad využití šikmého osvětlení ke zlepšení
čitelnosti reliéfu povrchu stavební konstrukce.
Na snímku je zachycena ohradní zeď nádvoří Valdštejnského paláce v Praze na Malé
Straně. Nad chodníkem je pás sanační omítky z opravy před pár lety. Nad ním je
starší omítka, v níž zejména vpravo probíhá výrazná prasklina, v minulosti
opakovaně vyspravovaná.
Často je vhodné k fotografování využít vyvýšené
polohy. Proto s sebou vozím jednak štafle, jednak teleskopickou tyč, na jejíž
konec je upevněna stativová kloubová hlavice. Pomocí tyče je mj. možné bez
velkých komplikací pořizovat svislé snímky archeologického výzkumu. Při snímání
sice není možné zaměření fotoaparátu dobře kontrolovat, avšak při použití
digitálního přístroje je možné velmi snadno ověřit záběr a v případě nevhodného
výsledku pokus opakovat.
Pokud snímkování z tyče provádí jedna osoba, je nejvhodnější pracovat s využitím
samospouště, protože ani např. dálkové ovládání by nebylo možné využít vzhledem
k nutnosti pevně třímat tyč. Je k tomu výhodné disponovat fotoaparátem se
stabilizací.
Na snímku jsou rýhy vyhloubené při vkládání drenáží po obvodu zavlhčené stavby.
Dole (jih) je barokní severní zeď, z níž pod terénem vybíhá původně nadzemní
zdivo severojižního směru. V záběru by správně mělo být položeno měřítko (v
daném případě bylo nahrazeno oměřením). Snímek je pořízen z výšky cca 6 m nad
terénem.
Štafle lze s výhodou používat pro dosažení vyvýšené pozice, ze které je možno získat snímek bez kácejících se svislic.
© Jan SOMMER, 2007
Citace:
Jan SOMMER: K metodám dokumentace památek. Kapitola: Fotografie - několik
poznámek
on-line: http://sweb.cz/monudet/monudetclanky/clanky2007/mdcl070524ad-kovar/fotografie.htm
od 4.6.2007, verze 27.8.2007.