MONUDET > články > K metodám dokumentace památek
Kapitoly:
Úvod |
Fotografie
|
Profily (hřebeny) |
Somrograf |
Pauzování
|
Půdorys (polární měření)
Nárysy průčelí - měrné snímky
|
Překreslování |
Dendrochronologie
|
Světla |
Drobnosti |
Způsoby publikace
Výběr "potřeb" transportovaných do terénu samozřejmě záleží na tom, jakým způsobem se dopravujeme. Pokud jedeme veřejnou dopravou a nedoprovází nás nosič, omezíme se na nutné minimum tak, abychom v žádném případě nepřišli o možnost pořídit nejzákladnější záznam. Nejnutnější věci, jejichž absence by nás částečně mohla "vyřadit z provozu", obvykle máme dvojmo (tužka, metr, baterie i žárovky pro příruční svítilnu).
Dále by nikdy neměly chybět rezervní baterie; akumulátory musejí být nabité. Pokud vycestujeme na delší dobu, máme i "nabíječky".
Někdy se osvědčí drobnosti, jejichž uplatnění jsme dopředu nepředpokládali (např. při nějaké poruše nebo potřebě upevnění drobného předmětu se osvědčují kolíčky na prádlo, gumičky, kancelářské sponky, napínáčky, provázek, plastová "izolepa", papírové "samolepky").
Poznámkový blok (mně se nejvíce osvědčují sešity A4 s čtverečkovanými papíry, nejlépe se 60 listy – papíru je tak značná zásoba; navíc je svazek poměrně tuhý, takže umožňuje spolehlivé psaní a kreslení, avšak nekomplikuje pohyb např. v krovech tak, jako pevné podložky).
Úhloměr pro odměřování a obkreslení úhlů (číselný údaj o úhlu je vhodnější ověřovat až v kanceláři). "Nůžky" pro oměření nepřístupných šířek. Malý hřeben.
Kleště. Malý šroubovák. Provázek. Kolíčky na prádlo. Připínáčky. Gumičky. Rezervní baterie a žárovky do všeho. Diktafon (dnes preferujeme digitální, protože zejména s "multimediální" klávesnicí umožňuje velmi snadnou obsluhu při přepisu.
Malý dalekohled je velmi vhodný pro pozorování vzdálených detailů. Výrazně zvyšuje přesnost úsudku. Zde starší model zvětšující 8x; pro běžné prohlídky staveb je postačující (naopak při velkém zvětšení bývá pozorování obtížné a přístroj navíc nemusí být možné zaostřit na kratší vzdálenosti.
Při práci s papíry či kreslicími fóliemi využijeme řemeslnické nože a lepenku na co nejmenším držáčku s odřezávací lištou.
Ze zkušenosti doporučuji používat k transportu spíše oplechované kufříky, nežli rovněž oblíbené "polstrované" fotografické brašny. Kufříky jsou mnohem trvanlivější a při pohybu po lešení či v krovu poskytují uloženým předmětům podstatně lepší ochranu (to platí i při pádu zavazadla).
Užitečné jsou též různé přepravky (zvolené např. podle rozměrů transportovaných svítidel apod.).
Odnesení většího množství propriet od dopravního prostředku na zkoumané místo dělá při plném vybavení často značné problémy. Vhodný je např. skládací "rudl".
Ze zkušenosti některých odrostlejších průzkumníků mohu doporučit (uživatelům automobilů) vozit s sebou jednoduchý skládací "campingový" stolek. Ušetří mnoho zbytečného shýbání, často nadmíru stupňujícího únavu.
Na základě dobrých zkušeností doporučuji mít někde na pracovním místě viditelně umístěný papírek se seznamem věcí, který se před odchodem do terénu přelétne očima; velmi často se tak zabrání opomenutí nějaké důležité věci, zdánlivě zcela samozřejmé, jejíž absence však může velmi znepříjemnit situaci.
Vlhký hadřík na utření rukou je vhodný zejména pro obsluhu jemné techniky (fotoaparát) při pohybu na staveništi, především při provádění sondáže vlastními silami.
Žebřík (není až takovou drobností...)
Při zkoumání staveb se velmi často potřebujeme přiblížit i k výše položeným partiím. Samozřejmě v tom máme mnoho limitů. Máme různě velké postavy, různě dobrý zrak, různě dokážeme srovnávat s vlastními dosavadními znalostmi. Můžeme si pomoci dalekohledem, ale v řadě případů lze o charakteru některých jevů rozhodnout jen z bezprostřední blízkosti. Jen zcela výjimečně budeme mít k dispozici vysokozdvižnou plošinu, jakou si mohou dopřát třeba filmaři, nebo i restaurátoři, pokud pracují na nějaké větší zakázce.
Asi jedinou dostupnější pomůckou, kterou může např. na střešním nosiči automobilu převážet nejeden z nás, je žebřík. Práci s ním asi nemá cenu zvláště komentovat. Uvedu jen, že z hlediska obsluhy v jedné osobě se mi nejvíce osvědčil trojdílný žebřík/štafle 3x11 příček kategorie "hobby", a to proto, že je v poměru k délce nejlehčí. Váží 19 kg. Delší žebříky "hobby" se zřejmě nevyrábějí, pak se již jedná o kategorii "profi", přičemž ty jsou kvůli robustnější konstrukci těžší (pro představu: srovnatelně dlouhý žebřík "profi" 3x11 příček váží 25 kg).
Samozřejmě při manipulaci s dlouhými žebříky se musíme občas potýkat s překážkami. Např. často ani s jednotlivými díly neprolezeme po šnekovém schodišti. Pak nejspíše musíme improvizovat výpůjčkami z místních zdrojů. Je třeba vždy obhlédnout prostor, v němž budeme s vysokým žebříkem manipulovat, neboť by bylo životu nebezpečné dotknout se neizolovaného vzdušného elektrického vedení!
© Jan SOMMER, 2007
Citace:
Jan SOMMER: K metodám dokumentace památek. Kapitola:
Drobnosti s sebou
on-line: http://sweb.cz/monudet/monudetclanky/clanky2007/mdcl070524ad-kovar/drobnosti.htm
od 5.6.2007, upraveno 5.6.2007, 26.6.2007.