MONUDET – nové publikace / srpen 2004

zpět na hlavní stránku

 

KONEC

Fenomén barokních kostelů na Broumovsku

 

Giovanni DENTI, Alexander SKALICKÝ st.: Krajinou českého baroka. Církevní stavby Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferů na Broumovsku, Nakladatelství Jalna, Praha 2004, 67 s., formát 225x222 mm, il.

 

Celkem útlá brožura ve stručnosti představuje zejména skupinu barokních vesnických kostelů na Broumovsku, většinou postavených podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Výklad je celkem přehledný, ale vzhledem k tomu, že na toto téma u nás existuje obsáhlá literatura, snad poněkud neúměrně stručný. Přeci jenom asi usiluje o čtenáře v širších kruzích kulturně zaměřených čtenářů. Prohlédneme-li publikaci podrobněji, můžeme nahlédnout, že ve stručnosti textů je jakýsi záměr, neboť to čtenáři umožňuje věnovat více pozornosti početným a většinou značně rozměrným reprodukcím fotografií. Exteriérové i interiérové záběry jsou zjevně vybrány s velkou péčí, takže jsou celkem spolehlivým vodítkem pro případné srovnávání – vlastně je taková pomůcka mnohem výmluvnější, než sebeobsáhlejší obratně stylizovaný výklad. Text tak obstarává spíše úlohu stručného uvedení do okolností vzniku jednotlivých staveb a naznačuje základní výtvarné paralely v díle Dientzenhoferů.

Protože se barokní architekturou speciálně nezabývám, nejsem s to hodnotit předkládaná vysvětlení a zařazení jednotlivých staveb, ani úvodní souhrnnou kapitolu. Musím se však vrátit k fotografickému doprovodu, jenž mě překvapil skutečně velmi pozitivně. Většina objektů je jak zevně, tak uvnitř zachycena z několika úhlů, dobře dokumentujících členitou hmotovou skladbu kostelů i uspořádání jejich architektonických detailů. Dokonce fotograf často volil srovnatelný úhel záběru různých staveb, takže je možné porovnávat prostorový či světelný dojem jednotlivých půdorysných kompozic a hmotových řešení. Vlastně se mi zdá, že nemáme k dispozici mnoho podobných publikací. Pokud totiž některý vydavatel předloží regionálně zaměřenou fotografickou publikaci, obvykle u záběrů staveb (promísených mezi fotografie jistě vzácných a duši hladících lesních zátiší apod.) převládne snaha fotografova o "přetlumočení" vlastními "výrazovými prostředky", tedy vytvoření "nové výtvarné kvality". Záběry pak sice často obsahují různě zvýrazněné jistě zajímavé detaily, ale vlastně zobrazený předmět znejasňují. Samozřejmě existuje několik autorů, kteří dokáží i dokumentárně hodnotné snímky vybavit neobyčejnou vlastní osobitostí a působivostí, aniž by docházelo k znejasnění obsažené informace (kromě několika specializovaných fotografů na pracovištích NPÚ se jedná především o naprosto jedinečné geniální pojetí snímků Vladimíra Uhra nebo o brilantní zaujaté práce Pavla Štechy, bohužel nedávno zesnulého). Fotografie Alexandra Skalického z představované knížky sice nedosahují té nejvyšší výrazové síly, ale spíše záměrně s určitým uměleckým uskrovněním tvoří vlastně vzorový soubor vynikajících dokumentačních snímků, svědomitě, obratně a srozumitelně zachycujících většinu podstatných znaků studovaných památek. Jednotlivé záběry jakoby svou střízlivostí nevyužívaly "grafické" možnosti dynamicky členěných barokních staveb plnou měrou. Ale vyváženost celého souboru nás nakonec přesvědčí, že autorovi šlo hlavně o to tlumočit čtenáři stavby tak, aby je mohl pokud možno spolehlivě v souvislostech sám posuzovat. Tento cíl považuji za splněný vrchovatou měrou a následováníhodným způsobem.

Jestliže soubor fotografických snímků považuji za vysoce cenný, hledím s určitými rozpaky na připojené plánky. Pro čtenáře je samozřejmě příznivé, že má navzájem porovnatelné plánky pohromadě. Umožní mu to také lépe sledovat fotografie. Kvalita některých nákresů je však zřejmě problematická. To však neznamená, že by autoři něco zásadně zanedbali. Zpracování plánů tzv. dynamických barokních kostelů je obecně velkým problémem. V uměleckohistorické literatuře se setkáváme většinou s více či méně chybnými plány. Příčinou je zřejmě obtížnost či téměř nemožnost přesně vyměřit různé mírně zakřivené plochy "tradičními" geodetickými metodami. Velké úspěchy nezaznamenala ani fotogrammetrie. V několika posledních letech již použitelné měřické přístroje existují – jedná se o tzv. 3D scannery, jichž v naší zemi tak v posledních pěti letech stále pracuje jen několik, přičemž zájem o jejich využívání ze strany státní památkové péče je zanedbatelný. V zásadě jsou 3D scannery jedinou možností pro kvalitní zaměření takových staveb, jež jsou složeny z řady různě zakřivených a vzájemně půdorysně odkláněných částí. Proto je třeba všemožně prosazovat využití této měřické metody. Skupina barokních kostelů na Broumovsku po takovém měřickém projektu přímo volá jak svou hodnotou, tak i vážným ohrožením většiny staveb.

Obecně nízká kvalita plánů dynamických barokních staveb v publikacích je zvláště nepříjemná tam, kde se autor pokouší o rekonstrukci geometrického principu. Proto také o přesnosti některých geometrických principiálních schémat v probírané knize lze do jisté míry pochybovat.

Užitečným doplňkem pro méně zasvěcené čtenáře jsou srovnávací plánky jiných kostelů, převážně významných dientzehoferovských staveb (trochu překvapí absence plánku pražského novoměstského kostela sv. Jana Nepomuckého, jehož přímý ohlas je zřejmý např. na lodi kostela v Heřmánkovicích). Dynamické efekty samozřejmě nebyly jen výsadou Dientzenhoferů a Santiniho. Navíc jsou nedílně svázány se složitým "řazením" různě formovaných těles na osy základního kříže a na mezilehlé "diagonály", jež je vlastní i "nedynamickým" barokním stavbám.

Několik poznámek k plánkům: Otovice. Od skutečnosti se liší zjednodušený zákres vnějšího obrysu presbyteria. Šonov. Půdorys je poznamenán dílčími zjednodušeními. Zejména je deformováno presbyterium a na ně navazující vnější zaoblené části, ukrývající šneková schodiště. Božanov. Půdorys tohoto kostela je asi nejméně přesný. Vstupní rizalit a presbyterium nemají ve skutečnosti boční stěny zešikmené; půdorys obou těchto výstupků je pravoúhlý. Čela kaplí na příčné ose jsou více zakřivená, takže střed jejich půdorysné kružnice (?) není v centru lodi. Obrys lodi by v půdorysu neměl být kruhový, ale osmiboký se zaoblenými rohy v místech mezikaplových pilířů. Z projmuté čelní strany pilířů po stranách triumfálního oblouku také plyne dynamický efekt římsy. Pilíře po stranách triumfálního oblouku a předsíně navíc nejsou kolmé k arkádě, ale jsou "vytočené" směrem do lodi podobně jako pilíře kaplí na příčné ose kostela. Boky mezikaplových pilířů jsou oživeny nikami. Po potřebných úpravách by pak bylo z půdorysu zřejmější základní schéma latinského kříže doplněné diagonálními kaplemi.

Užitečným doplňkem publikace je připojený úplný překlad textu včetně popisek ilustrací, připojený na závěr; je sázen menšími literami, takže zabere jen 6 s.

Cena brožury je asi pro leckoho vysoká (230 Kč). Vzhledem k velkému množství rozměrných fotografií ji však lze považovat za v zásadě přijatelnou, pokud chceme mít jinak vlastně nedosažitelný soubor dokumentace, jenž je stěží pominutelným doplňkem vlastní prohlídky objektů, protože ta probíhá vždy jen na jediném místě.

// © Jan SOMMER, Praha 2004-08-05

 

 

zpět na hlavní stránku